Mezi někdejšími příznivci a členy ODS tak ale v poslední době stále častěji začínají bohužel i diskuse na téma, čí volební lístek by oni hodili do urny. „Kdyby dnes byly volby, nevím, koho bych volil,“ stěžují si navzájem lidé, pro které ještě před třemi lety byla ODS jedinou myslitelnou variantou.

Zrada vlastního programu Co je k tomu vede?

V první řadě to bývá neplnění vlastního volebního programu, s nímž šla ODS do sněmovního klání v roce 2010. Zvyšování daní, nesmyslná podpora takzvaných obnovitelných zdrojů energií, stále více bující byrokracie a svazování životů nás všech nekonečnými horami zbytečných zákonů, vyhlášek a předpisů všeho druhu… Nic z toho ODS svým voličům neslibovala, ale všeho jim dopřává měrou vrchovatou. Něco z toho se dá svést na koaliční kompromisy, ale proč je musí dělat jen strana, která má premiéra a nejvíce ministrů? Slabý a utíkající Nečas. Vypadá to totiž, že premiér Nečas kabinetu už dávno nevládne.

Každý, kdo vidí jeho obvykle nerozhodné a ušlápnuté vystupování a porovná je s jistotou a suverenitou pravého šéfa TOP 09 Kalouska, musí mít jasno, kdo má ve vládě hlavní slovo. Premiér má navíc sám se sebou zjevně dost problémů už kvůli tomu, že se mu rozpadla rodina. Ani k tomu se ale Nečas, který se dlouhodobě prezentoval jako rodinný typ, nedokázal postavit čelem. S pravdou ven šel až poté, co se jako malý kluk nechal usvědčit bulvárem, že již několik měsíců nežije s manželkou a dětmi, ale bydlí v reprezentativním Hrzánském paláci. Tam, kde má příležitostné kanceláře i jeho pravá ruka Jana Nagyová.

Prezidentský debakl

Není divu, že za takové situace není ODS pro voliče právě lákadlem. Pocítit to naposledy dostal prezidentský kandidát strany Přemysl Sobotka. Ač on sám není spojen s žádným skandálem, jeho postoje se zdají být skutečně autenticky pravicové a v Senátu odváděl léta jako jeho předseda a teď i místopředseda slušnou práci, ve volbách hlavy státu absolutně pohořel. Od posledního místa ho dělily desetiny procenta a deklasovali ho i Táňa Fischerová, Vladimír Franz či Zuzana Roithová. Trestání nepohodlných. Po takovém fiasku by asi leckdo čekal, že stranické špičky se chytnou za nos a začnou něco dělat. Když nic víc, tak tedy alespoň začnou s konsolidací strany a pokusí se upevnit víru vlastních členů, že pracují na řešení a stojí o jejich pomoc. V ODS to však funguje jinak.