Dějiny pražského arcibiskupství jsou úzce spojeny s dějinami českého státu a českého národa. Tato provázanost je přirozená a vyplývá z dějinného kontextu.

Postavení instituce arcibiskupství jako respektovaného představitele církevního života sehrálo důležitou úlohu při utváření naší kultury, naší vzdělanosti a při vzniku tradičních hodnot, které v našem prostředí patří i dnes k uznávaným a respektovaným.

450 let, které uplynuly od chvíle znovuobnovení pražského arcibiskupství, zahrnuje hned několik důležitých historických etap, při kterých se na pomyslném rozcestí ocitly mnohokrát – společně s naší zemí a národem – i vrcholné instituce církve. Rozhodující pro dnešní dobu není to, co se změnilo, ale právě to, co zůstalo: dějinná kontinuita a z ní vyplývající obhajoba tradic a principů, které utváří náš přirozený domov.

V čele pražského arcibiskupství se během čtyř a půl staletí vystřídala řada vynikajících osobností. Vím, že dnešní arcibiskup pražský – kardinál Dominik Duka – si je historických souvislostí dobře vědom. Přeji proto jemu i všem pracovníkům arcibiskupství, aby se jim podařilo zajistit další kvalitní fungování instituce, které patří respekt a úcta.