Poslanecký návrh zákona, který byl pranýřován v rámci bouřlivé diskuse, rušil poplatky až od roku 2016 a v případě polétavého prachu až od roku 2022.  Byl kritizován, že tímto rušením poplatků zvýhodňuje znečišťovatele. Podle těchto diskusí by normální člověk čekal, že nová úprava - senátní návrh – bude v souladu s touto ostrou kritikou. Ale všechno je jinak. Senátní návrh zákona ruší povinnost platit poplatky pro většinu (93 %) zdrojů již od začátku roku 2013. Senátní návrh také doplňuje do návrhu Poslanecké sněmovny implementaci evropské směrnice o průmyslových emisích (2010/75/EU) způsobem, který poskytuje průmyslovým podnikům více než čtyřletý odklad zavedení povinnosti  plnit evropské emisní limity pro oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý (původní termín 1. 1. 2016 uvedený v evropské směrnici odkládá až na 1. 7. 2020!!!).

Budeme-li to sumarizovat, výsledkem senátní úpravy zákona o ochraně ovzduší tedy je: zrušení povinnosti platit poplatky za znečišťování ovzduší pro více než 4300 zdrojů na území ČR, a to ne od roku 2016, ale již od začátku roku 2013, odložení povinnosti průmyslových podniků plnit evropské emisní limity o více než 4 roky, vítězství snahy průmyslových podniků odložit povinnosti vyplývající z evropské směrnice a snížit si tak roční náklady na zavádění moderních technologií čištění ovzduší. A nakonec - skutečnost, že většina relativně zastaralých zdrojů znečištění, jejichž provoz byl zahájen na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let, nebude v období od začátku příštího roku do poloviny roku 2020 nucena ani platit poplatky za znečišťování ovzduší, ani zavádět moderní technologie čištění svých emisí.

A přitom je ticho. Zatím neslyším žádné ekologické aktivisty, že by se ozývali a pořádali kampaně. Myslím, že jsme tak získali i zkušenost, jak šikovně se dá odehrát mediální kampaň, které sice formálně něco hlásá, ale jejím cílem je dosáhnout pravého opaku. Zaměření pozornosti médií a veřejnosti na téma „poplatků“, kde je celkový dopad na průmyslové podniky v řádech stovek miliónů korun ročně, umožnil průmyslovým podnikům ušetřit ročně desítky miliard korun, které by do roku 2016 musely investovat do modernizace technologií čištění svých emisí. Nezbývá, než průmyslovým podnikům pogratulovat za skvěle odvedenou PR práci. A všem aktivistům, kteří se do kampaně v dobré víře horlivě zapojili, mohu jen popřát, aby se už v budoucnu nenechali napálit.