Nejde však zdaleka jen o ševce, neboť i když vztah ševce a jeho kopyta je dnes už spíše záležitostí historie nebo řemeslnického skanzenu, výzva k tomu, aby se každý měl držet toho, čemu rozumí, zdaleka není dnes zbytečná.

Ba právě naopak. Velmi je rozšířena představa, že takovým vhodným kopytem na cokoliv je vlastní názor. Mám-li právo na názor, mám také právo tento svůj názor použít jako vhodné kopyto k nakládáním s čímkoliv. Zdá se mi, že se jaksi zapomíná, že sice opravdu mohu mít na cokoliv vlastní názor, ale pokud je takový „názor“ v elementárním rozporu s objektivní realitou, nemá takový názor žádného praktického smyslu. Pokud mám názor, že Země je placatá, nám na takový názor jistě právo, ale žádnou rozumnou ševcovinu, tedy pořádnou práci, s ním nesvedu. Zapomíná se, že některé skutečnosti nemohou být jen tak beze všeho předmětem názoru, ale že je také potřeba mít nejen názor, ale i znalosti. Buď věc znáš nebo neznáš, a jaký máš názor, je zcela bez významu.

Po tomto všeobecném úvodu bych se rád vrátil k jedné polemice, která v mediálním prostoru probíhá. Vynikající a mnou obdivovaný (a také na stránkách Práva, A2 a jinde pozorně čtený) politolog Oldřich Slačálek se v Právu (Ubytovny místo práv, Právo 16. 3.2013) pustil zcela oprávněně do kritiky bytové politiky u nás, ale současně, opouštěje poctivé kopyto politologické uvedl:…deregulace nájemného může z bytů vystrkat kdekoho. Zvláště, když se spojí se sníženou ochranou nájemníků, jak má od 1. ledna 2014 přinést občanský zákoník.“ To všem pravda není a právo není vhodným kopytem pro názor. Pokusil jsem se toto nedorozumění napravit a vysvětlit, že nový občanský zákoník spíše práva a jistoty nájemců posiluje, než by tomu bylo naopak (Práva nájemců bytů se nezhorší, Právo 19. 3. 2013). Na to reagoval O. Slačálek „dopisem“ redakci (Právo 22. 3. 2013), kde sice připouští, že některé změny v občanském zákoníku mohou být změnami k lepšímu, ale současně píše: „Zapomíná ale dodat (jako já, pozn..S.K.), že zákon nově už nebrání řetězení nájemních smluv na dobu určitou a ruší také povinnost majitele poskytnout bytovou náhradu vystěhovanému nájemci (dosud platí odpovědnost majitele za nájemníky, pokud nejsou vystěhování kvůli vlastním prohřeškům typu neplacení nájemného).“

Na právo sice můžete mít názor, ale především ho musíte znát. Nic z toho, co bylo v dopise redakci napsáno, pravdou není, resp. není zde nic, co by práva nájemců nad současnou míru ohrožovalo. Především vůbec není jasné, jaké ohrožení nájemců má autor na mysli, pokud hovoří o „řetězení nájemních smluv na dobu určitou“. Odjakživa lze nájemní smlouvu uzavírat na dobu určitou nebo neurčitou. Tak tomu bylo, je a bude i po účinnosti nového občanského zákoníku, a ten na této skutečnosti nic nemění. O tom, že by k něčemu došlo „nově“, jak píše O. Slačálek, nemůže být řeči!