Návrh zákona o Národním parku Šumava jde jinou cestou. (Přesněji řečeno jde o dva návrhy, protože do „druhého čtení“ sice poslanci minulý týden poslali návrh ministerstva životního prostředí, ale ve výborech ho budou konfrontovat s návrhem Plzeňského kraje.) Oba obsahují řadu ustanovení, která jsou mimo rámec i ducha zákona o ochraně přírody a krajiny, a řada z nich je do velké míry sporných jak věcně, tak i legislativně. Lze doufat, že navrhované předlohy budou při jednání ve sněmovně v tomto směru výrazně zlepšeny. Základním nedostatkem návrhů je však chybějící jasná formulace základního poslání parku a jeho cílů. V tomto směru by bylo třeba jednoznačně vycházet ze zákona č. 114, kde je tato věc jasně uložena. Avšak v případě připravovaného zákona o Šumavě tomu bohužel tak není, jednoznačná specifikace poslání parku chybí. V důležitém §1 odst. 5 návrhu MŽP se pouze hovoří o tom, co je „rovněž“ posláním parku (uvedená vymezení nejsou navíc zcela jednoznačná), avšak žádné skutečné poslání předem stanoveno není. Například citovaný zákon o NP České Švýcarsko (č. 161/1999 Sb.) říká: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zachování typického vzhledu krajiny“ (§ 1, čl. 1). Dalo by se očekávat, že v připravovaném zákoně o Šumavě bude nějaké podobné určení, avšak to tam není. Kulaté stoly právě v tomto bodě nenalezly shodu. Jsem přesvědčen o tom, že právě zde spočívá základní problém.

 

Velmi bych doporučil poslancům, aby při projednávání předložených textů začali tím, že se pokusí najít jasnou formulaci o poslání a cílech parku, aby především došli ke shodě na tom, jaký chceme mít park, dnes i za 50 či za 100 let, pro koho a na jak velikém území. Pokud se nedosáhne dohody v této zásadní otázce, lze jen stěží očekávat dobrý výsledek celého jednání ve sněmovně, a nakonec ani nevznikne dobrý zákon. 

 

Bedřich Moldan 

profesor Univerzity Karlovy v Praze, publicista, politik