Vážené kolegyně, vážení kolegové,
 
dnes se setkáváme v Českých Budějovicích, abychom za posledních tři čtvrtě roku měli již svojí 5. ideovou konferenci. A je to důkaz toho, že ODS skutečně není pouze jakýmsi mocenským nástrojem politiky, ale že jsme především stranou založenou na programu, na idejích, že tuto věc považujeme za živou a že svůj program neustále promýšlíme, diskutujeme. A já jsem tomu velmi rád, protože je to jeden z klíčových znaků občanských demokratů, jako politické strany, která je ideově ukotvená a má především svůj program.
 
Chceme také dnes jednoznačně deklarovat, že se nezaměřujeme pouze na rozpočtové úspory, které jsou v dané situaci nezbytné, na strukturální reformy, ale i na prorůstová opatření, která mají za cíl podpořit firmy, podnikání a ve svých důsledcích pak i tvorbu pracovních míst.
 
My jsme dokonce přesvědčeni, že v následujícím období pro občanské demokraty a i pro vládu České republiky se právě otázka obnovy růstu, agendy ekonomického růstu musí stát klíčovou součástí naší vládní politiky. Ano, my musíme mít fiskální disciplínu. Máme jí. Musíme dostat deficity našich veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu. Ale k trvale vyrovnaným rozpočtům můžeme dospět pouze tehdy, jestliže naše ekonomika bude růst. K trvale vyrovnaným rozpočtům se nelze pouze proškrtat. Musíme tam skutečně zamontovat i prorůstové prvky.
 
Bylo by už nošením dříví do lesa vysvětlovat, na jaké křižovatce dnes stojí celá Evropa. Ztráta konkurenceschopnosti celé řady vyspělých evropských zemí ve světovém měřítku dnes vede mimo jiné k  propadu životní úrovně jejich obyvatel. Některé z těchto zemí se nacházejí v dlouhodobé recesi. Ekonomika Evropské unie jako celku bude stagnovat, v lepším případě jen mírně růst. To je bohužel prognóza na tento a pravděpodobně i na další rok. To je realita, které se musíme přizpůsobit.
 
Španělský ministr zahraničí včera prohlásil, že jeho země se nachází v krizi obrovských rozměrů. Španělsku byl ve čtvrtek o dva body snížen rating. To jsou velmi nepříznivé signály, které mohou mít mnohem hlubší dopady na fungování celé eurozóny. Ve světle zvýšené aktivity našich odborových bossů, nebo já bych spíš začal používat termín odborářských lobbistů, je dobré připomenout, jaké jsou některé příčiny tohoto stavu.
 
Ve Španělsku v 70. a 80. letech minulého století vzrostla daňová zátěž práce o polovinu, neboť začal být budován rozsáhlý sociální stát se silnými právy zaměstnanců. Odboráři se stali nedotknutelnými a měli různé sociální výhody: nepropustitelnost a garantované zvyšování mezd. Zaměstnavatel musel podle Světové banky platit při výpovědi zaměstnanci zajištěnému kolektivní smlouvou mzdu v průměru dalších 56 týdnů, tedy více než jeden rok. Tím byl trh práce zablokován. Výsledkem je nejvyšší a stále stoupající míra nezaměstnanosti v Evropské unii, která dnes ve Španělsku dosahuje téměř 25 procent. Bez práce je ve Španělsku 50 procent mladých lidí do 25 let.
 
Situace v Řecku ukazuje, že dlouhodobé stávky a protesty vedou maximálně ke zbrzdění reformního úsilí vlády a de facto ke státnímu bankrotu, kdy je ekonomika řízena zahraničními institucemi. Jinými slovy, abych parafrázoval některé naše odborářské bossy, podobnými akcemi je opravdu možné paralyzovat stát. Se všemi důsledky.  A opravdu to bude bolet – především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Pokud se totiž zastaví konsolidace veřejných financí a reformy.
 
Přitom v Řecku tvořily výdaje na platy ve veřejné sféře a sociální systém bez započtení úroků ze státního dluhu 75 procent řeckého rozpočtu. Mediálně proslulé byly například příplatky za včasný příchod do práce a další zaměstnanecké výdobytky, jejichž hořkých konců jsme dnes svědky.
 
Dnes musí evropské vlády bez rozdílu politického zabarvení šetřit a krotit nebezpečná tempa zadlužování. To přináší často bolestivé kroky, proti kterým se zvedá vlna odporu veřejnosti. Nelze však protestovat proti syrové ekonomické realitě, stejně jako nelze protestovat proti tomu, že se střídá den a noc. Nelze si vyvzdorovat lepší podmínky, aniž by vlády hnuly prstem a odkládaly nepopulární opatření do budoucna. Nelze zlepšit situaci zaměstnanců tím, že podvážeme podnikatelský sektor zvýšením firemních daní nebo rigidnějším pracovním právem. Přesně naopak.
 
Naše odbory se stávají převodovou pákou levicové opozice. O tom svědčí mimo jiné několikadenní mobilizační kampaň komunistických Haló novin. V den konání demonstrace na Václavském náměstí vyšel v tomto deníku titulní článek s obrovským titulkem „Vystavíme vládě účet“, což hovoří samo za sebe. Je tedy otazník, kolik vlastně bylo na této akci skutečných odborářů. Mnozí z účastníků této akce, a vyplývá to z jejich názorů, že „za komunistů bylo líp“ a „mělo by se znárodňovat“, si přejí historický obrat zpět. Sametovou revoluci naruby. To je velmi alarmující, a napomáhají tomu nejen některé ultra levicové iniciativy typu ProAlt, ale co je velmi smutné, i sociální demokraté.
 
Toto šíření apokalypsy musím odmítnout. Kdyby byla v České republice situace tak špatná, projevilo by se to na celkové důvěryhodnosti země u zahraničních institucí a na finančních trzích. A zde si nestojíme v rámci Evropy vůbec špatně. Právě naopak. Máme poměrně silnou měnu a jedny z nejnižších úroků státních dluhopisů. Máme relativně nízkou nezaměstnanost a veřejný dluh. Mimochodem nezaměstnanost pátou nejnižší a veřejný dluh sedmý nejnižší v Evropské unii. A nejnižší míru chudoby v Evropské unii. To nejsou atributy „spálené země“ a důsledky „asociální“ politiky.
 
Protože se blíží dvouletá bilance působení vlády, v krátkosti bych chtěl zrekapitulovat, co se podařilo Občanské demokratické straně prosadit do vládního programu, a co bylo už do značné míry realizováno s tím, že reformy byly zahájeny už v minulém volebním období.

Klíčové je pro nás snižování tempa zadlužování a schodků veřejných rozpočtů tak, abychom v příštím roce dosáhli deficitu pod 3 procenta HDP. Směřujeme k vyrovnaným rozpočtům, což je dnes evropský trend, a nezadlužená budoucnost je jednou ze základních priorit občanských demokratů, abychom jí dosáhli, musíme však obnovit ekonomický růst.
 
Podíl úspor na snižování deficitů dosahuje dvou třetin proti jedné třetině příjmů. Dodržujeme tak zlaté fiskální pravidlo „dvakrát řezat výdaje a jednou zvyšovat příjmy“. V letech 2010 – 2014 se sníží výdaje státu o 385 miliard korun, z toho 39 miliard jen na mzdách ve státním sektoru, 237 miliard na běžných a kapitálových výdajích a 80 miliard na sociálních mandatorních výdajích.
 
Není tedy pravda, že stát nešetří, a ministerstva spravovaná ministry za ODS jdou v tomto směru příkladem. Pokud porovnáme jejich výdaje z roku 2009 a s plánovanými výdaji v roce 2014, klesnou například na Ministerstvu zemědělství o 55 procent, na Ministerstvu průmyslu a obchodu o 54 procent apod. Takže stát začal u sebe. Vláda začala u sebe. Šetříme především na úřadech a ministerstvech.
Naši ministři tak jsou schopni adaptovat se na nové ekonomické podmínky a zdaleka to není jednoduché, i když to tak zvenku může vypadat.
 
Úspory si slibujeme od slučování a rušení státních agend, úřadů a institucí, přičemž loni došlo poprvé v posledních dvaceti letech k poklesu počtu státních úředníků o 11 tisíc. Tyto institucionální změny, směřující k levnějšímu a efektivnějšímu státu, kam patří například také zřízení Jednotného inkasního místa, jsou rovněž jednou z klíčových priorit programu ODS.
 
Úspory v řádech dvojciferných miliard korun si rovněž slibujeme od postupného zavádění účinnějších protikorupčních opatření, která omezují korupční prostor a snižují ceny zakázek, například zaváděním on-line aukcí.
 
Složenou daňovou kvótu chceme udržet kolem 34,5 procent, zatímco za vlády sociální demokracie přesahovala 37 procent. Na tuto úroveň ji chce Bohuslav Sobotka opět vrátit, jak prohlásil, a zatížit tak firmy a české daňové poplatníky 120 miliardami korun ročně navíc. To jsou tzv. „Spravedlivé reformy ČSSD“, což je údajně volební slogan sociální demokracie, v praxi.
 
Chceme dokončit strukturální reformy, které rovněž vycházejí z našich programových priorit. Reforma důchodového systému je jednou z největších výzev pro současné i budoucí vlády v celé Evropě. Demografický vývoj je neúprosný a nedá se obejít nebo vysedět. Klesá poměr počtu ekonomicky aktivních lidí vůči seniorům, a zároveň se prodlužuje střední doba dožití, což není alarmující zpráva, to je pozitivní zpráva. Je to pozitivní jev způsobený stále kvalitnější lékařskou péčí a zlepšujícími se podmínkami kvality života. Každý rok dnes přitom do důchodového systému přibývá 40 až 50 tisíc lidí pobírajících důchod, to je jedno velké okresní město penzistů ročně.
 
Proto jsme po dlouhých letech přešlapování minulých vlád schválili důchodovou reformu. Zavedení vícepilířového penzijního systému s dobrovolným opt-outem je rovněž obsaženo v programu občanských demokratů. Slibujeme si od něj ve střednědobém výhledu finanční stabilizaci důchodového systému a nabídku šance na vyšší důchody minimálně pro polovinu populace, než kdyby setrvala pouze v průběžném systému. Jelikož se jedná o systém běžný ve vyspělé Evropě, jsou výhrady opozice o údajné privatizaci penzí zcela bezpředmětné a v podstatě nesmyslné.
 
ODS vždy prosazovala solidaritu se sociálně potřebnými. Do vládního programu jsme prosadili řadu prvků adresného sociálního systému, spočívajícího v cílení dávek na sociálně nejpotřebnější, na zamezení zneužívání sociálních dávek a na jejich zjednodušení.
 
Vždy jsme kladli důraz na podporu rodin s dětmi. Prorodinný systém je stále jedním z nejvstřícnějších v rámci Evropy v porovnání výše a doby pobírání mateřské a rodičovské. Rodiny s dětmi u nás podle OECD platí nejnižší daně z příjmů v celé EU. Jejich příjmy byly po odpočtu všech daňových slev zatíženy nízkou až nulovou daní.
 
Zásadní změny čekají i zdravotnictví. Zvyšujeme spoluúčast výměnou za výrazné posílení práv pacienta, zajištění kvalitní péče pro všechny a ochranu sociálně slabých. I tak bude u nás spoluúčast zhruba dvojnásobně nižší než ve vyspělém Švýcarsku a budeme patřit nadále mezi pět zemí v rámci Evropské unie s nejnižší spoluúčastí v rámci zdravotnictví.
 
V evropské politice zachováváme eurorealistický přístup, kdy ne vše, co považuje Brusel za nejlepší, považujeme my za nejlepší pro naše občany. Prosazováním finanční ústavy podporujeme rozpočtově odpovědnou politiku směřující k vyrovnaným rozpočtům pod hrozbou sankcí. Dokážeme si ji však naordinovat sami a nepovažujeme za nezbytné přenášet kvůli tomu díl své suverenity na nadnárodní úroveň. Pokud jednou budeme vstupovat do eurozóny, považujeme za nejvhodnější vyvolat v této věci referendum, protože se výrazně mění podmínky od doby vstupu České republiky do Evropské unie.
 
Nedávno byl vládou schválen velmi důležitý dokument - Implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti 2012 - 2020. Tato implementace nyní stanovuje konkrétní procesní pravidla, jak naplňovat jednotlivá opatření a strategie.

Tento dokument, který je v historii naší země skutečně unikátní, obsahuje více než 200 konkrétních bodů napříč všemi resorty. Jako příkladný ho oceňuje i OECD. Ostatně tato strategie také souvisí s tématem dnešního jednání – tedy podporou růstu a pracovních míst.

Mohl bych pokračovat dále. Občanským demokratům se podařilo prosadit do koaliční smlouvy 80 procent svého programu. Přesto je poctivé sdělit veřejnosti, že každé koaliční vládnutí s sebou nese nutnost kompromisu, který znamená průnik programů všech účastníků koalice. Tento kompromis je nevyhnutelnější zvláště v době zhoršených ekonomických podmínek, které ještě v loňském roce nebyly tak patrné.

Co se týká tématu podpory hospodářského růstu, musíme si uvědomit, v jakém postavení se dnes Česká republika nachází. Naše ekonomika je ve světovém měřítku relativně malá a extrémně otevřená. Z tohoto důvodu je náš růst velmi silně ovlivňován zahraniční poptávkou.