3.4.2013 vyvěsil český prezident Zeman a předseda Evropské komise Barosso vlajku EU před vchodem do Pražského hradu. Vlajka je symbol a má symbolizovat to, že nejsme jen izolovaným ostrůvkem uprostřed Evropy. V této souvislosti zaznívají z tábora euroskeptiků nejen obvyklé řeči o suverenitě, ale také tvrzení, že vlajka EU neexistuje, protože není zakotvena v Lisabonské smlouvě.

 

 Nad argumenty okolo naší suverenity jen nevěřícně kroutím hlavou: ekonomicky závisíme na vývozech do Německa, popř. do dalších států EU; bezpečnostně závisíme na NATO a americké vojenské přítomnosti v Evropě; ropou a plynem závisíme na Rusku - o jaké suverenitě je, prosím, řeč? Argument suverenity v ústech euroskeptiků není ani tak škodlivý tím, že zamrzl v ideách 19. století a nepřijal realitu globalizace, jako spíše tím, že nechce vidět rub přenosu některých pravomocí na EU: díky EU máme podíl na silnější sdílené suverenitě, díky které se s námi, národem 10 milionů, ve světě někdo vůbec baví. Právě skutečnost, že rozhodnutí EU můžeme ovlivnit a někdy i zablokovat, je naší nejsilnější devizou v globalizovaném světě. Proto také euroskeptické názory Václava Klause nebyly pro svět zajímavé tím, že šlo o hlas prezidenta České republiky, ale o hlas prezidenta členského státu EU. Proto když někdo připomíná, že v historii už na Pražském hradě vlály vlajky jiných cizích mocností, nepochopil: EU je NAŠE mocnost. 

 

 Tím ovšem nechci říci, že názory euroskeptiků nemají racionální jádro. Jistě, bez vlivu EU by se nám tady snadněji tunelovalo a korumpovalo. V tom nám mnohá směrnice a nařízení EU ztěžuje život. Případ ROP Severozápad o této racionalitě mluví příkladně.

 

 Zatímco okolo naší suverenity je přece jen možno diskutovat, argument, že vlajka EU neexistuje, protože není zakotvena v Lisabonské smlouvě, je vyslovená hloupost a lež. Uživatelé tohoto argumentu jen prokazují neznalosti z realit EU. 

 

 Zaprvé, je toho mnoho v EU, co není zakotveno v Lisabonské smlouvě, a přesto to existuje. Například není - s výjimkou Evropské obranné agentury – v Lisabonské smlouvě ani slovo o unijních agenturách, zajišťujících řadu integračních úkolů, a přesto jich existuje několik desítek. Příklady: Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM - Alicante), zajišťující systém ochranných známek pro celou EU; Evropská agentura pro spolupráci na vnějších hranicích členských států EU (Frontex - Varšava), umožňující odstranění kontrol na hranicích uvnitř Schengenského prostoru. Chtějí přesto euroskeptici tvrdit, že OHIM a Frontex neexistují? 

 

 Zadruhé, pokud jde o samu vlajku EU, původně se jedná o vlajku Rady Evropy, tedy vlajku jiné mezinárodní organizace, kterou Rada Evropy přijala r. 1955. EU ji začala užívat na základě dohody mezi Radou Evropy a Evropskými společenstvími (viz usnesení Rady ES z 21./22. 4. 1986, Bulletin ES č.

 4/1986, s. 54), neformálně ale byla používána již dříve. Podmínky používání vlajky EU upravuje správní dohoda mezi Radou Evropy a EU z r. 2012 - pět let po podpisu Lisabonské smlouvy. K uklidnění vášní vyřadily členské státy ustanovení o symbolech EU z Lisabonské smlouvy, aby usnadnily její přijetí, ale stejně tak zástupci těchto členských států jednající v Radě EU přijali výše uvedené právní akty týkající se vlajky EU.

 

 Pojďme proto napříště otázku obrátit: jaké přínosy pro naši přítomnost vlajka EU symbolizuje? Jsme rádi za možnost pracovat a studovat v zahraničí, za to, že na hranicích snižujeme rychlost na 60 km/h, že k nám tečou miliardy na obnovu silnic a budov (pokud je nezašantročíme) a za to, že se tu už 60 let neválčí? Já ano, a proto jsem rád, že na Pražském hradě modrá vlajka se zlatými hvězdami bude vlát.

 

 Pavel Svoboda