S vážnými obavami sleduji, jak čtvrt století po sametové revoluci vrcholí snaha sjednocené levice KSČM a ČSSD, v tomto případě pod záštitou Jiřího Dienstbiera a Lubomíra Zaorálka, politicky diktovat jak se smí či nesmí na veřejnosti mluvit o minulosti naší země.

Sociální demokracie si tak u komunistů předplácí budoucí otevřenou či skrytou koalici s komunisty, která už dnes funguje na krajích.

Hraje se zejména o přístup k archivu dokumentů komunistické státní bezpečnosti se zjevným cílem ponechat je uzamčené ve sklepě. ODS přitom nechce nic jiného, než to, aby Ústav nebyl vykladačem nebo přepisovačem historie, ale aby postupně zveřejňoval to, co archivy – po opravě zjevných chyb a omylů – ukrývají.