Stalo se jakousi módou tvrdit, že v našem státě nic nefunguje, hospodářství upadá, politici se věnují pouze rozkrádání svěřeného majetku a celá země jde cugrunt. To, pro co se vžil pojem "blbá nálada", je bohužel znovu zpátky.

Přehnaný pesimismus

Tento obraz je však mnohem více vzdálen realitě, než by se mohlo na první pohled zdát. Česká ekonomika je na tom zhruba stejně jako ve většině evropských zemí, politický systém, soudě podle počtu a trvanlivosti polistopadových vlád, je relativně stabilní a jeho slabosti se nevymykají evropskému průměru. Praha je sedmý nejbohatší region v Evropě podle ukazatele HDP na obyvatele. Řeči o tom, že model demokratického kapitalismu definitivně zkrachoval, nemají žádný základ. Pronášejí je zpravidla politici, kteří chtějí vystřídat současnou garnituru u moci. Jsou netrpěliví a nechce se jim čekat na řádné volby. A tak si myslí, že pomocí společenského neklidu mohou zvrátit mocenské poměry. Je to však velmi nebezpečná hra s ohněm.

Půjde to takhle dál?

K návratu takzvané "blbé nálady" bohužel napomohly i skutečné aféry, které se v posledních měsících a letech vyskytly v souvislosti s děním v naší metropoli. To, o čem se pouze šuškalo, se prostřednictvím uniklých odposlechů stalo věcí veřejnou. Ponechme prosím stranou diskusi o tom, odkud odposlechy pocházejí a kdo je pořídil, přestože jejich únik z BIS by byl skandální. Ponechme pro tuto chvíli stranou i fundamentální otázku cui bono? Kdo z toho má prospěch?