Při vyzvídání Václava Moravce, jakém v autě kdo hodlá jako prezident jezdit a v jestli bude na vánoce taky pronášet projevy, jsem trpěl jako pes Filipes. Každý kandidát nakonec nemluvil víc než osm minut. Otázky byly většinou o ničem, a přesto mi to něco dalo. Dva celé měsíce mediálně protěžovaní kandidáti, Fischer a Zeman, patřili v debatě k těm nejnezajímavějším. Není to zvláštní? Jakou to podivnou práci odvedly zaplacené agentury a zejména privátní televize v posledních dnech. Vzpomeňme, že včera tak nevýrazná dvojice Fischer- Zeman měla na Primě tři velké duely a stejný mimořádný prostor jí poskytla televize Nova. Kdo a co se za tímhle skrývá?

Třeba tohle. Prázdnotou dunící sud Jan Fischer nebyl možná ničím víc než volavkou kampaně. Umělými prášky vyhoněný favorit, mimořádně slabý diskutér, který pak byl v duelech se Zemanem v soukromých televizích naservírován k téměř rituální porážce. Fischer v posledních dnech vypadal jako kandidát, který si skrytým řízením v zákulisí plánovitě nabíhá na kudlu. Příběh Fischer-Zeman je příběhem podezřelých peněz za oponou.

Dnes se začíná volit a já spoléhám na jediné: lidé nejsou hloupí a učí se. Je to vidět na tom, jak Klausovi už nikdo nespolkne jeho opakované volání: „Sarajevo!“ Naopak, slyším, jak lidé znechucení amnestií říkají: „Á, tak Klaus zas volá: Chtějí mě dostat, Sarajevo! Tak to on chce zase skrýt nějakou lumpárnu a korupci!“