Imunolog Hořejší: Stydím se za velkou část společnosti. Je tu atmosféra jako za hilsneriády

Pane profesore, jak vznikala výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti?

Připravila ji počátkem července skupina doktorských studentů pražských vysokých škol. Konkrétně znám jména dvou z Přírodovědecké fakulty UK, Lukáš Novák a Anna Vanclová, a jednoho z Fakulty elektrotechniky ČVUT, Martin Blažek, kteří oslovili se žádostí o podpis řadu akademických osobností. Moc těm studentským iniciátorům děkuji!

Radikalismus a nesnášenlivost vyrostly podle vás v Česku již do tak obludné velikosti, že je třeba se proti nim vymezit. Nicméně podle statistik až osmdesát procent občanů v Česku uprchlíky nechce. Lze v tomto případě postavit proti většině menšinu jako třeba v Ibsenově hře Nepřítel lidu s tím, že minorita má většinou pravdu?

S tvrzením, že „minorita má většinou pravdu“, nemohu souhlasit; někdy ji ale má. V každém případě musí mít menšina možnost veřejně vyslovovat své názory.

Radikální hnutí se radikalizují, mlčící většina se vychyluje k nesnášenlivosti, podporují to někteří politici. Nemyslíte si, že se Česko dostává na nějaký dějinný zlom, třeba jako před rokem 1989?

Takový názor nyní z médií často zaznívá; já jsem k němu ale dost skeptický. Pokud by k nějakému „dějinnému zlomu“ došlo, muselo by to být v nějakém nadnárodním měřítku; dění v Česku by jen sledovalo onen světový vývoj, podobně jako tomu bylo například v roce 1989. Já bych si žádný velký „dějinný zlom“ nepřál – chtěl bych, aby se svět vyvíjel postupně a pokojně.

Tomu, co jest, podle Hegela nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Měli bychom tedy současnou migraci přijmout jako dějinnou nevyhnutelnost, jako pokračování stěhování národů?

Rozhodně si nemyslím, že jde o něco takto dramatického. Je to podle mě ale silný impulz k tomu, aby se západní svět ve vztahu k ostatním zemím znovu důkladně zamyslel nad svými dosavadními stereotypy, které posledních ve zhruba patnácti letech napáchaly mnoho zla.

Položil jste si otázku, co je příčinou tohoto problému, a jak jste si na ni odpověděl?

Je pro mě skutečně záhadou, kde se to ve velké části našeho národa bere. Zřejmě je v mnoha z nás hluboce zakotvena nějaká atavistická xenofobie, která se projevuje tu útoky proti Romům, jindy zase proti Arabům a „barevným“. Je to možná náhražka za tradiční antisemitismus, dnes společensky nepřijatelný, protože Židé už tady téměř nejsou; mimochodem – Arabové jsou přece také semitský národ, že? Celé mi to připomíná atmosféru proslulé hilsneriády…

Možná hraje roli i to, že devětadevadesát procent Čechů nikdy osobně žádného imigranta nebo muslima nevidělo, a proto jsou náchylní věřit děsivé propagandě paušálně ztotožňující muslimy s těmi perverzními zločinci z Islámského státu v Iráku a Sýrii. Velmi mi vadí i to, že odmítáme být solidární s našimi partnery v EU, kteří jsou současnou uprchlickou krizí zasaženi nesrovnatelně více než my.

Stydím se za to, že velká část české společnosti je nejen lhostejná k utrpení běženců ze zemí rozvrácených občanskými válkami, ale považuje je dokonce za jakési podvodníky a parazity, kteří chtějí vysávat náš sociální systém, ba dokonce za zločince, jejichž hlavním cílem je nás povraždit. Nic z toho neodpovídá realitě – je to spíše symptom jakési choroby naší společnosti, která ztrácí elementární lidskost. Kromě toho – u nás se ta hysterie točí kolem maximálně pár tisícovek uprchlíků – se hrozím pomyšlení, co by se tady asi dělo, kdybychom byli v dnešní situaci Itálie, Řecka, Německa, Velké Británie nebo Maďarska? Došlo by i na nějaké pogromy?

Na druhé straně se zdá, že to s morální úrovní našeho národa nemusí být zase tak zlé – Češi ochotně přispívají na sbírky na pomoc obětem přírodních katastrof v chudých zemích a podporují další charitativní akce, například akce typu „Adopce na dálku“. Možná tedy hraje opravdu hlavní roli ten trochu iracionální strach z neznámého, živený nezodpovědnými paranoidními individui typu pana Konvičky.

Jste premiérovým poradcem. Bohuslavu Sobotkovi je vyčítáno, že ohledně uprchlíků nemluví pravdu, protože stále opakuje svých 1 500 uprchlíků, ale další a další jsou vpouštěni do Česka a vnitro dostává stále větší příspěvky na rozšíření ubytovacích prostor pro ně. Jak vy na tuto kritiku nahlížíte?

Pana premiéra si vážím jako slušného člověka; jsem rád, že přišel s ideou přijetí alespoň těch 1 500 uprchlíků – rád bych viděl konkrétní kroky v tomto směru. Je mi ale líto, že ČSSD jako celek nijak nevybočuje z toho nynějšího populistického nadbíhání xenofobním náladám většiny veřejnosti. U pravicových stran se tomu nijak nedivím, ale u levice bych očekával větší porozumění pro podporu potřebných. Ale i ty naše levicové strany se zjevně chovají pragmaticky – obávají se prostě ztráty voličů.

Kolik se podle vás příští rok dostane do Česka uprchlíků?

Nejvýše několik málo tisíc; naprostá většina z nich zde ale nebude chtít zůstat – jejich cílem jsou pro ně všestranně příznivější země na západ od našich hranic.

Když nyní prezident Miloš Zeman říká, že by v případě nutnosti vzal flintu a šel hlídat hranice, co byste mu na to odpověděl?

Je to smutný typický příklad rozdmýchávání té nyní panující hysterie. Pan prezident by si měl vzít příklad z toho, jak se chová a co říká například německý prezident. Výroky našeho pana prezidenta o islámu jsou prostě skandální a mají blízko k naplnění skutkové podstaty trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob.

Na celém světě vládne strach. Snad nejvíce peněz se vynakládá na bezpečnost. Myslíte si, že jde o reálný stav civilizace? Nebo jakéhosi „Velkého bratra“ v každém z nás?

Já si v této souvislosti připomínám varovná slova prezidenta Eisenhowera o zhoubném vlivu vojensko-průmyslového komplexu. Myslím, že právě tam je hlavní kořen zla. Opravdu děsivá je faktická destrukce mezinárodního práva ze strany Západu v posledních patnácti letech. Pevně doufám, že v tomto směru dojde opět k pozitivním změnám. Doufám, že si zodpovědní politici uvědomí, že dnešní mezinárodní problémy nelze řešit vojensky. Otázka je, jestli jim to dovolí ti, kteří jsou na zbrojení zainteresováni.

Jak se podle vás bude vyvíjet budoucnost Evropy?

Nevím, jak se bude vyvíjet – mohu jen říci, co bych chtěl já. Přál bych si, aby vývoj šel směrem k hlubší evropské integraci, k vytvoření jakýchsi (kon)federálních Spojených států evropských. Mým snem je Evropa fungující jako „velké Švýcarsko“, kde dnešní státy budou vůči centru v obdobném postavení, jaké mají nynější švýcarské kantony. Taková Evropa by se měla emancipovat od nadvlády USA, měla by přátelsky spolupracovat s Ruskem a Čínou, zde zcela souhlasím s názory prezidenta Zemana, i se všemi ostatními zeměmi, a namísto vojenské síly uplatňovat hlavně svůj silný kulturní a ekonomický vliv. Taková Evropa by se měla zasazovat za znovunastolení a přísné respektování zásad mezinárodního práva a podstatné posílení role OSN, která by se jednou měla konečně stát jakousi „světovou vládou“. Pro zachování míru ve světě bude podle mě nezbytné daleko více účinně a nesobecky podporovat rozvoj doposud zaostalých zemí, ze kterých pocházejí utečenci.