Pane profesore, jak vznikala výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti?

Připravila ji počátkem července skupina doktorských studentů pražských vysokých škol. Konkrétně znám jména dvou z Přírodovědecké fakulty UK, Lukáš Novák a Anna Vanclová, a jednoho z Fakulty elektrotechniky ČVUT, Martin Blažek, kteří oslovili se žádostí o podpis řadu akademických osobností. Moc těm studentským iniciátorům děkuji!

Radikalismus a nesnášenlivost vyrostly podle vás v Česku již do tak obludné velikosti, že je třeba se proti nim vymezit. Nicméně podle statistik až osmdesát procent občanů v Česku uprchlíky nechce. Lze v tomto případě postavit proti většině menšinu jako třeba v Ibsenově hře Nepřítel lidu s tím, že minorita má většinou pravdu?

S tvrzením, že „minorita má většinou pravdu“, nemohu souhlasit; někdy ji ale má. V každém případě musí mít menšina možnost veřejně vyslovovat své názory.

Radikální hnutí se radikalizují, mlčící většina se vychyluje k nesnášenlivosti, podporují to někteří politici. Nemyslíte si, že se Česko dostává na nějaký dějinný zlom, třeba jako před rokem 1989?