Před sto padesáti lety se narodil básník a náš krajan Petr Bezruč
Slezský bard, anarchistický buřič, symbolista, rebel, podivín, samotář, svérázný člověk, ale také P. B., Smil z Rolničky či starý ještěr. Ano, za tím vším se skrývá básník Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek, *15. 9. 1867 Opava + 17. 2. 1958 Olomouc). Právě dnes, 15. září si připomínáme sto padesát let od jeho narození.
Je autorem jediné básnické sbírky Slezské písně. Najdeme v ní sociální balady, básně osobní i lyrické. Petr Bezruč je spjatý i s naším regionem především s pobytem v Červeném domku v Kostelci na Hané od roku 1939. Jezdil sem však už od roku 1899. Náš kraj doslova miloval. Byl totiž vášnivým turistou a pořádal „ výplazy“ do okolí (Hluchov, Bělecký mlýn, Kosíř, povodí Romže, Ptení, Plumlov).
Bezručovo dílo také vyvolalo řadu dohadů, senzací, polopravd, ideologického výkladu i nekritického obdivu. Připomeňme například zpochybňování autorství básní Janem Drozdem, pátrání po neexistující závěti či diskuse o osudu Červeného domku. Jeho dílo přitahovalo a přitahuje řadu literárních vědců, historiků, textologů. Patří mezi ně například František Buriánek, Artur Závodský, Oldřich Králík, Alois Sivek, Drahomír Šajtar a Jiří Urbanec. Samozřejmě se jím zabývali také regionální badatelé a publicisté (Bohuslav Kraus, Josef Glivický, Miloslav Peterka, Josef Dolívka, Václav Kolář, Pavel Marek).
Osobnost tohoto významného básníka připomíná v našem městě nejen název náměstí, ale i rozsáhlý sborník vydaný v roce 1978 Okresním kulturním střediskem v Prostějově a nakladatelstvím Blok v Brně nazvaný Frygickou čapku mám a písemné památky v depozitářích Muzea a galerie v Prostějově. K našemu kraji se vážou také Bezručovy verše:
„Snad modré nebe, pohoda, snad klid mne lákal v Hanu snící, zde zdraví, síla národa, z brázd dýchaly mi vždy do lící…“
Před dvě stě devadesáti lety se datují počátky kláštera Milosrdných bratří
16. září 1727, toto datum nese listina sepsaná ve Valticích Marií Annou z Lichtenštejna rozenou z Öttingenu, která učinila slib, že za uzdravení těžce nemocného syna Jana Nepomuka věnuje společně s manželem Janem z Lichtenštejna 4 000 rýnských zlatých na vybudování nového kláštera řádu Milosrdných bratří sv. Jana z Boha na Moravě. Tento slib splnila.
V roce 1730 byl vybrán Prostějov, město totiž trpělo nedostatkem lékařů i lékárníků a nebyl zde žádný klášter. 4. června 1731 sem přišli z Valtic řádoví bratří v čele s převorem Bohumírem Goigingerem. Výše uvedený Hospitálský řád Milosrdných bratří sv. Jana z Boha měl hlavní poslání pečovat o chudé nemocné všech vyznání podle hesla: „Per corpus ad animam“ (Tělem k duši). Pro založení kláštera zakoupili dřívější zemanský dvůr Žalkovských (též Schellenbergerův) s pozemky na tehdejším olomouckém předměstí. Zakládací listinu potvrdil 13. 2. 1733 císař Karel VI. První bratři v čele s převorem Václavem Rozvodou přišli do Prostějova 18. 7. 1733. Založili zde lékárnu, nemocnici, hřbitov a veřejnou kapli. Hlavním budovatelem kláštera byl převor P. Narcis Schőn v letech 1739–1743, 1751–1757, 1766–1772. Ve druhé etapě byl budován kostel sv. Jana Nepomuckého, jehož součástí je bohatá výzdoba, především Sebastiniho fresky.
Historie bývalého kláštera Milosrdných bratří je dlouhá a bohatá. Doprovázejí ji různé přístavby ( např. přístavba nemocničního pavilonu v letech 1895–1898) , válečné mezníky (např. prusko-rakouská válka 1866, kdy zde byl lazaret), zrušení řádu gestapem v roce 1941, zestátnění nemocnice v roce 1949, násilné vyhnání bratří v roce 1959, umístění domova důchodců, navrácení konventu řádu v roce 1990 a nakonec prodej konventu olomouckému arcibiskupství v roce 2015. Kostel sv. Jana Nepomuckého je filiálním kostelem farnosti sv. Petra a Pavla.
Klášter Milosrdných bratří s kostelem sv. Jana Nepomuckého představuje významnou barokní památku našeho města s řadou cenných sochařských a malířských děl. S jeho historií je spojena také řada kněží, lékařů, lékárníků a řádových bratří. Patří mezi ně také zdejší řádový kněz, správce kostela v době 2. světové války a čestný člen řádu Milosrdných bratří P. Alois Jašek, autor Pamětního spisu ke 200 letému jubileu konventu Milosrdných bratří v Prostějově (1739–1939).
Před sto deseti lety – 17. září 1907 – zemřel ve Vídni klavírní virtuóz, hudební skladatel a pedagog Ignaz Brűll
Narodil se 7. listopadu 1846 v rodině židovského obchodníka v Prostějově. Vztah k hudbě získal již v dětství od svých rodičů. V roce 1850 se s rodiči přestěhoval do Vídně, kde absolvoval hru na klavír na tamní konzervatoři. Byl výborným interpretem Beethovenových, Schumannových a Chopinových skladeb. Jeho díla si vážil hudební skladatel Johanes Brahms. Spřátelili se, často spolu čtyřručně hrávali a Brahms mu později svěřoval svá díla k provedení. Proslul také jako hudební skladatel. Proslavil se především dvěma koncerty pro klavír a deseti operami. Nejslavnější byla opera Zlatý kříž, která byla uvedena i v Národním divadle v Praze. Známé jsou také jeho orchestrální serenády, koncertní písně a četné romanticky laděné klavírní skladby. Působil také jako profesor hry na klavír na Horákově klavírní akademii ve Vídni.
Tento prostějovský rodák a vynikající hudebník je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
