Trestní oznámení podala 21.12 2009 někdejší zastupitelka za Evropské demokraty Jana Ryšlinková. Bylo to sotva pár měsíců před parlamentními volbami a Jana Ryšlinková (v té době už nezávislá) hrála na „předvolební politickou strunu“. Dnes se tato struna po téměř 4 letech (přes několikeré volby) dopnula do soudní síně.

Svět se naštěstí za ty 4 roky nezastavil, ale také se pořádně „napnul“. Politická scéna se poněkud proměnila. Stejně jako klíčová témata v politickém a mediálním diskursu. Není mým úmyslem hodnotit průběh soudního líčení, ani předvídat, jak asi dopadne. Moc těch skutečně fungujících a nezávislých institucí našeho demokratického státu už nemáme, poté, co se policie a část justice propůjčila k politickým převratům (viz pád vlády, předčasné volby a dokonaný politický převrat) a tak chci věřit a také věřím, že soud rozhodne správně.

Přesto zmíním několik podstatných i méně podstatných detailů:

1. Soudní pře se týká výběrového řízení na provoz a podporu kartového centra Opencard. To vytváří hardwarové a softwarové infrastrukturní zázemí, bez kterého by nebylo možné karty vydávat. Dalším kritizovaným aspektem je forma zadávání výběrových řízení v tzv. „Jednacím řízení bez uveřejnění“, tedy tím nejméně transparentním způsobem rozdělování veřejných prostředků.

2. V žalobním petitu se hovoří o „předražení“ tohoto pořízení a provozu kartového centra. Nezbývá mi než pochybovat o takovém tvrzení a zpochybnit teoretická východiska, ze kterých žalobce vychází. Prostě nevěřím tomu, že dnes může přijít IT znalec a říci, že se to dalo pořídit levněji. Musím totiž připomenout, že celá soutěž se odehrávala v „otevřeném výběrovém řízení“, do kterého se hlásilo více než 30 firem, byť nakonec nabídku splňující zadávací podmínky předložila jediná. Z tohoto otevřeného výběrového řízení vzešla smlouva, která garantovala roční náklady na provoz a podporu kartového centra na cca 7 mil. Kč.