To znamená, že by veřejnost ztratila kontrolu nad tím, jak který ministr hlasoval. Zdůvodnění toho nápadu je typicky agrofertí: zvýší se tím produktivita. No jasně – vždyť v takovém režimu se už ani žádné vládní schůze nemusí dělat. Úplně bude stačit, když pan premiér rozešle oběžník s výsledkem hlasování, jakože vláda se rozhodla. Tím se ušetří spousta času. Ještě tak zrušit Parlament, aby se rozhodnutí vlády stalo automaticky zákonem. To by teprve bylo!

Kdyby tohle opatření fungovalo už v minulosti, vyhnula by se tato země spoustě zbytečných kauz. Nikdo by nemohl nikoho trestně stíhat. Vždycky by stačilo říct, že to bylo kolektivní rozhodnutí vlády. Na konkrétní hlasování by si samozřejmě nikdo nevzpomněl. Každé rozhodnutí by současně obsahovalo konstatování, že v rámci hlasování se jeden zdržel a jeden nebyl přítomen. Tím by byli krytí všichni. Zhruba tak funguje hlasování na pražském magistrátě: Když o něco jde, tak Adriana Krnáčová sbalí svoje blízké, zavřou se do kuchyňky – a odhlasují si všechno, aniž by někdo mohl být následně hnán k zodpovědnosti.