A skutečnost? Nestaví se, čeká se. Tu na legislativu, tu na dotační tituly. Papír snese hodně, ale výstavby bytů je na roky a také stojí poměrně dost peněz. Za čtyři roky to dáme zase do programu…

V Karlových Varech je bytů poměrně dost, i s ohledem na klesající počet obyvatel. Jen samotné statutární město nevlastní skoro žádné. U nás se privatizovala do mrtě. Samozřejmě, bytový fond vlastněný státem byl po desetiletích komunistické devastace a zanedbané údržby časovaná nákladová bomba. Střechy, fasády, okna, rozvody, vše dožilé a vyžadující obrovskou investici. Prodej nájemníkům se slevou byl logickým řešením, stejně jako v mnoha dalších městech. Jen v Karlových Varech se prodalo opravdu všechno, od secesních činžáků z 19. století, přes prvorepublikové vily až po paneláky z osmdesátých let 20. století. Nikdo neměl sílu a hlavně odvahu říci: Ty už si byt od města nekoupíš! Prodáno, zbylé byty se po hlavní vlně důsledně doprodávaly donedávna. Teď patří městu možná pár promile počtu všech bytů, obvykle s dovětkem byty zvláštního určení, obvykle v domovech pro seniory nebo se zvláštní péčí.

Nevadí, tak máme přece nové pány domácí, kteří nám ve svém činžáku byt pronajmou. Nemáme, jsme v Sudetech, žádné pány domácí nemáme, po válce jsme je vyhnali. Na počet restituovaných domů ve městě vám budou stačit prsty na rukou. Tenhle segment nájemních domů v Karlových Varech skoro chybí. Novodobé obchodníky s chudobou a jejich několik domů vynechejme.