Vždy jsem považoval za elementární prvky mého života (i těch ostatních) právo na práci, právo na svobodný pohyb, právo na vzdělání a právo na to si být se všemi roven v příležitostech.

Se sebezapření se snažím dodržovat veškerá stanovená pravidla s tím, že někde na konci se vynořuje řešení naší situace.

Nevynořuje. Jde o pouhý optický klam, kterému obětujeme životy nás a našich dětí.

Vždy jsem měl za to, že vzdělání nás posouvá za hranice chudoby a přináší nám návyky, které uplatňujme ve svém následujícím životě.

V současné době jsou naše děti již skoro rok (moji synové chodili do školy od března 2019 celé dva týdny) zavřeni doma a místo pedagogů a odborných pracovníků je vychovávají youtubeři a tikťokáci. Začínám ztrácet naději na to, že po naočkování (snad to stihneme letos) bychom mohli přejít do normálního života.