Vždy jsem považoval za elementární prvky mého života (i těch ostatních) právo na práci, právo na svobodný pohyb, právo na vzdělání a právo na to si být se všemi roven v příležitostech.
Se sebezapření se snažím dodržovat veškerá stanovená pravidla s tím, že někde na konci se vynořuje řešení naší situace.
Nevynořuje. Jde o pouhý optický klam, kterému obětujeme životy nás a našich dětí.
Vždy jsem měl za to, že vzdělání nás posouvá za hranice chudoby a přináší nám návyky, které uplatňujme ve svém následujícím životě.
V současné době jsou naše děti již skoro rok (moji synové chodili do školy od března 2019 celé dva týdny) zavřeni doma a místo pedagogů a odborných pracovníků je vychovávají youtubeři a tikťokáci. Začínám ztrácet naději na to, že po naočkování (snad to stihneme letos) bychom mohli přejít do normálního života.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
