Celkem přirozeně a poměrně rychle jsme se v debatě dostali k tomu, že nejlepší obrana proti politice stavěné na strachu je kritické myšlení, tedy potřeba naučit lidi pracovat se zdroji a informacemi.
Strach je něco, co je součástí nás všech, fyziologicky i filozoficky, stejně jako pocení nebo ego. Liší se ale naše reakce na strach. Může být racionální nebo iracionální. Největší strach je z věcí, které neznáme, nerozumíme jim. Strach navíc dává věcem, kterých se bojíme zvláštní moc nad námi. Strach je jako sklíčko, přes které namísto pavoučka v rohu pokoje odtušíme chlupatou příšernou obludu schopnou čehokoliv a namísto hladových rodin prchajících před válkou odtušíme vlastně tutéž obludu, jen navíc ještě krade, znásilňuje a žije z našich daní.
Dle dnešních panelistů společnost sdílí především tři základní společné obavy 1. strach související s velmocemi Rusko-Čína-Amerika a dopadu jejich jednání na naši stabilitu 2. strach z globálního oteplování, klimatické krize a obecně zániku a neobyvatelnosti planety 3. strach z obsazení Evropy uprchlíky. Jejich pořadí je libovolné, pokud existuje hierarchie, nezaregistrovala jsem ji.
Zajímavé je, že tyto obavy sdílí jak bohatí (dnes se říká zajištěná střední třída), tak chudí (dnes se říká sociálně znevýhodnění). Takže politika plných břich proti strachu nefunguje. Naopak ale funguje tzv. „panic bouton“. Tlačítko, které politici, kteří strach potřebují ke své podpoře, zmáčknou vždy když jejich podpora klesá a vrátí tak na stůl „potřebná“ témata rezonující právě na strunu strachu. A ten je iracionální, takže ani moc nevadí, že) skutečné nebezpečí není. Sklíčko strachu rozdáno, všichni vidí chlupatou příšeru. To stačí. (Skrýt do příšery lze vše dle potřeby dané doby: zlý Brusel, nezačleněné Romy, hordy divých uprchlíků, případně také na úkor všech žijící živnostníky)
Jak z toho ven? Zabít příšeru? Nebo říci, že žádná není? Honit příšeru se mi zdá racionálně nesmyslné, sebezničující a bezvýsledné konání. Radši přiznám, že příšera prostě není. Jistě, mnozí budou zklamaní, protože si zvykli mít strach, spojuje je to a neví, kde budou hledat nový. Bude tedy nutné vysvětlovat, což znamená vzdělávat.
Až do tohoto okamžiku jsem své úvahy čerpala z dnešní diskuze v inspiračním foru a jako řešení politiky strachu si odnesla ad 1) potřebu kritického myšlení ad) 2 vzdělání.
Jenže mi pořád něco chybí! Pokud je kritické vzdělání síto, kterým musíme nechat informace propadnout a vzdělání je jakási mašinka, ze které se nám předávají informace, pořád chybí klíč, podle kterého mají některé informace sítem propadnout a jiné uvíznout k dalšímu užití.
Tím klíčem jsou pro mě hodnoty. Vzdělání i kritické myšlení jsou způsoby, jak pracovat s informacemi. Vzdělání, jak se k informacím dostat. Kritický způsob myšlení vyjadřuje nutnost je třídit. Obojí přijmout a roztřídit informace ale umí i počítač. Člověka od počítače ale odlišují právě hodnoty. Hodnoty, které společnost sdílí, jsou nejenom klíčem, jaké informace mají v síti kritického myšlení zůstat, ale také tmelicí a pohonnou hmotou celé společnosti.
Pokud použijeme hodnotové měřítko, které je nám v Evropě všem blízké, jasně čteme i v záplavě informací, že je normální pomoci, těm kteří se ne vlastní vinou ocitli v situaci nebezpečné pro život, přišli o domov a hledají zázemí. Stejně tak jako cítíme, že je normální nepomáhat těm, kteří chtějí hranice překročit, jen aby se měli snadno lépe. Není nutné k tomu kreslit na zeď chlupatou příšeru, co nás všechny pohltí. Strach lze zvládnout racionálně.
Stejně tak nám vrozené hodnoty říkají, že chránit přírodu je normální. Činil tak každý pasáček a sedlák. Abych přijala myšlenku potřeby ochrany přírody nemusím být k smrti vyděšená blízkou apokalypsou.
No a protože hodnoty se u nás s oblibou předávali pohádkami, tak i tam najdeme odpověď, že když velký rozpínavý bolševik, chce sníst malého Palečka, strach je houbelec platný a je nutno velký kus odvahy a diplomacie ( v pohádkách se jí říká mazanost).
Pokud bych tedy měla za sebe odpovědět na otázku „Jak se bránit proti politice strachu“, hovořila bych ne o vzdělání, protože nikdo z nás se nestihne stát expertem na globální krizi, světovou geopolitiku ani mezinárodní uprchlické právo, ale o výchově sebevědomé, pospolité společnosti, která ví, co jsou její stavební kameny, tedy hodnoty pozitivní, a zná hranice svého fungování, za které není ochotna jít., tedy hodnoty negativní.
A jak se taková společnost vychovává k hodnotám?
Potřebuje mít otevřené oči, protože „ Za strach se často převléká nesnášenlivost“ ….a proti té jinak, než jejím svlečením do naha a poukázáním na její ošklivost nezvítězíte
Potřebuje odvahu k pravdě, protože „Truth is never neutral….“ A stejně jako v matematice je to buď plus nebo mínus, černé nebo bílé a nikdy se to nebude líbit všem, ale je nutné to přiznat
Potřebuje neochvějnou důvěru, že to má cenu, protože „ Pesimism is redundant. Nothing is gained by being pesimist….
P.S. Organizátorům MFDF děkuji za bezvadnou organizaci, témata, filmy i mluvčí, které přivezli do Ji.hlavy ! Velké díky!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
