Historie valorizace důchodů v České republice potvrzuje, že nastavení valorizačního schématu je  nedokonalé. Problém se tak stává nízká  reálná kupní síla  našich důchodů. Starobní důchod nyní pobírá na 1,7 milionů seniorů a důchodcovské domácnosti se řadí mezi silně sociálně ohrožené skupiny. Nejvíce jsou ohrožené chudobou ženy seniorky – vliv má menší ekonomická aktivita tedy i výpočet důchodu, delší délka dožití a tedy  častěji život v jednočlenné důchodcovské domácnosti.

Zhoršuje se dlouhodobě i tzv. náhradový poměr, tedy relace mezi průměrným důchodem  a průměrnou hrubou mzdou (v roce 1989 činil 50%, v roce 2000 už jen 45% až po dnešních cca 43%.). Mediánový poměr je poněkud vyšší (53%) ale i ten např. ve Francii dosahuje výrazně vyšší hodnoty (64%).  Mimo Evropu je váha státních penzí menší. Vliv na toto srovnání ale má nastavení daní a rozsah sociálních výhod. Český důchodce tak patří spíše mezi ty chudší.

Rozhodnutím vlády Petra Nečase ušetřil stát za roky 2013 a 2014  na penzistech   více jak 40 miliard korun. To ale současně znamenalo propad kupní síly penzí o cca 4%. Letošní oživení valorizace tento propad kompenzovalo jen částečně – při minimální inflaci vzrostly důchody o 1.8%  Průměrná penze je nyní  11,2 tisíc korun, ale je třeba si uvědomit že více jak 55% penzistů nedosahuje ani na tento průměr (mediánový důchod je 10,5 tisíc korun). A že životní náklady důchodů se liší od společenského průměru. Chudnutí milionu důchodcovských domácností má samozřejmě vliv i na koupěschopnou poptávku obyvatelstva.