Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan kolega Bláha vždycky s láskou a pochopením říká, jednu skvělou větu. Říká - já vám něco řeknu, ať víme, o čem se tady bavíme. A mě to je hrozně sympatický, takže vám tady něco řeknu, ať víme, o čem se tady bavíme. Seznámím vás tady s odlišnými stanovisky ústavních soudců týkajících se onoho nálezu, který rozmetal třetí a čtvrtou vlnu EET. Bude to kratší.

Takže nejdříve odlišné stanovisko soudkyně Milady Tomkové k části výroku 1 nálezu spisová značka (?) Ústavního soudu 2616 a jeho odůvodnění. Vezmu to, řekněme, kontextuálně, jsem v tom férový.

Výrokem číslo 1 nálezu došlo mimo jiné ke zrušení § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech "do konce 15. kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona" a písmena c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb.
Tím bylo, stručně řečeno, zabráněno postupnému zařazování některých dočasně vyloučených tržeb mezi tzv. evidované tržby ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o evidenci tržeb. Slovy nálezu došlo ke zrušení náběhu zbývajících etap EET.

V rozporu se zákonem o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., tak jak je Ústavním soudem dlouhodobě a ustáleně vykládán, přitom většina pléna přistoupila ke zrušení citovaných ustanovení bez patřičné opory v posuzovaném návrhu skupiny poslanců. Postup většiny se tak ocitl mimo meze stanovené zákonem, čl. 2, odst. 3 a čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky, čl. 2, odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nadto v podstatě bez jakéhokoliv vysvětlení. S uvedenou částí výroku I. a se souvisejícím odůvodněním nálezu proto nesouhlasím a uplatňuji vůči nim odlišné stanovisko.

Čl. 87, odst. 1, písm. a) svěřuje Ústavnímu soudu rozhodování o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.