To byl pro nás – členy ODS – dosud neznámý pojem. Je celkem shoda na tom, proč se to stalo. Vaz straně takřka zlomily skandály a kompromisy. V opozici, mimo hlavní proud dění, budeme odteď (doufejme) samozřejmě ušetřeni toho prvního. Problém číslo dva ale „sám“, v opozici nezmizí. Členové ODS by si v opozičním mezičase měli hodně jasně vyříkat, čeho chtějí v politice dosáhnout. Pokud se jich na tom shodnou aspoň dvě třetiny a bude to jiné, ostřejší než „pravý střed“, je šance na budoucí samostatný návrat.

Podíváme-li se na současné tradiční české politické strany (tzn. nepočítáme ANO), dokážeme si přibližně představit, co chtějí, jaký svět chtějí budovat. U ČSSD víme, že všichni její členové by zvýšili daně a valorizovali důchody, podobně, vlastně o dost radikálněji KSČM, v případě KDU-ČSL zase víme, že ona nevyzpytatelná rozkročenost je to, co lidovci chtějí. Zelení by zase zaváděli bezmasou stravu do školních jídelen. A TOP 09 má ten svůj havlovský evropský sen. Je možné takovouto zkratkou právě dnes vystihnout touhu průměrného člena ODS? Je něco tak specificky jen našeho, kolem čeho bychom se sjednotili?

Dá se nějak závazněji konkretizovat třeba „svoboda jednotlivce“ nebo „volný trh“ (ačkoliv zrovna tento pojem z úst politiků ODS v poslední době už moc nezněl)?