Údajně jen stačí ctít čtyři poděbradské artikuly (soukromí je nedotknutelné, levný stát, nezadlužená budoucnost, solidarita odpovědných). Podle mě je ale třeba mnohem víc. Každý, kdo si onen šestnáct let starý brilantní ideologický text přečte, ví, že již v době vzniku byly artikuly dosti obecné a bylo možné je vykládat různým způsobem.

Změněný svět

Na konci devadesátých let se schodky českého státního rozpočtu pohybovaly okolo 30 miliard korun. Státní dluh byl kolem 200 miliard a za Zemanových vlád se rychle zvyšoval. ČR si na sebe ušila krajskou samosprávu, aniž jsme byli v EU a čerpali její dotace. Pomalu se spouštělo euro a na jeho rizika myslela jen hrstka lidí. Hovořit o velké finanční krizi by bylo věštěním z koule. Spokojenost se stavem euroatlantické civilizace byla vyšší, vyhlídky nadějnější.

Doba se však změnila. ČR již neví, co je to suverenita, jen tupě implementuje a čerpá. Eurozóna krachuje, původní evropská populace vymírá a je ohrožována masovou imigrací. Svět po 11. září je spoután mentalitou nárokovosti a sporných ekologických proroctví a ohrožen inflačními řešeními předluženosti. Za takové situace není možné zachraňovat konzervativní stranu, jako je ODS, a nehovořit o aktuálních programových prioritách. Ironií je, že to, čemu chtěly artikuly zabránit, se už stalo.