Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, procházela jsem si informace o činnosti veřejného ochránce práv a musím přiznat, že mě nepříjemně překvapilo to, na jak lehkou váhu jsou brána jeho zjištění. Jaký je potom význam této zprávy? My máme v České republice instituci, která má v popisu práce ochranu práv občanů a která nám říká: Vážená vládo, vážení poslanci, vážení zástupci lidu, v České republice jsou v tom a v tom porušována práva občanů.

Dost mě zaráží, že jsou v této zprávě kapitoly, které shrnují roky 2010 a 2011 a ve kterých se říká, že snad některé věci ještě nebyly ani vypořádány.

Cituji ze zprávy: "Ochránce s politováním konstatuje, že jeho doporučení Poslanecké sněmovně v roce 2011 nebyla až na jednu výjimku splněna vůbec. Vyslyšena byla pouze novelizace týkající se daně z přidané hodnoty. Doporučení týkající se zavedení místní příslušnosti exekutorů bohužel zamítla svým hlasováním Sněmovna. Další věci nebyly řešeny v podstatě vůbec."

Za rok 2012 bylo předloženo dalších 11 doporučení ombudsmana. Zamýšlím se nad tím, jaký bude jejich osud. Budeme hlasovat o usnesení petičního a ústavněprávního výboru, ve kterých budeme jako poslanci žádat různá ministerstva, aby zapracovala doporučení veřejného ochránce práv do příslušných zákonů. To je určitě správně. Ale je to dostatečné? Tato doporučení by měla být brána opravdu vážně. Z minulosti však víme, že vláda na doporučení ombudsmana a výzvy Poslanecké sněmovny nereaguje vždy tak, jak by se slušelo. Myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím, že Poslanecká sněmovna by měla mít pravomoc přímo ukládat vládě, aby se vypořádala s doporučením ombudsmana. Vláda by měla buďto předložit příslušný zákon Parlamentu nebo změnit chování veřejných institucí či úřadů. Pokud totiž víme o tom, že se u nás porušují práva, měli bychom jednat. A všichni víme, že nejefektivněji se umí vypořádat s problémy právě vláda. Určitá povinnost vlády zprávou ombudsmana se zabývat a ne brát pouze na vědomí by byla určitě přínosem. Děkuji.