Rozdíl mezi obojím je však sakra velký. Zatímco Biľak je neškodný stařec, který se dožil úctyhodných 96 let a jehož údajně nepravý podpis na zvacím dopise je i laickým okem totožný s Biľakovým pravým (proč by ho taky někdo padělal, že?), Babiš je místopředseda vlády a ministr financí koaliční vlády 25 let po Listopadu. Poslední vlasy mi z toho vstávají.

Babiš zastává super významnou státní funkci. Že státní správě vůbec nerozumí, je jasné. Méně jasné však je, že si byť i s podezřením z vědomé spolupráce se Státní bezpečností dovolil ve volbách vůbec kandidovat. Stydět by se měl. Úplně nejasné mi pak je, jak to, že i s tímto cejchem uspěl.

Kvůli Babišovi se narychlo přijímá služební zákon. Kecají všichni, kdo to popírají a vymlouvají se na Evropskou unii. „Lex Babiš“ bude ostudou našeho právního řádu. Ani případná Babišova prohra u slovenského soudu nebude mít na současnou vládu žádné destruktivní důsledky, prohlásil předseda vlády. To je neskutečná hanba. Kde jsou ty časy, kdy blahé paměti vrcholné politiky diskvalifikovalo jen aktivní členství v SSM?

Kam jsme se to dostali? To je nám už opravdu jedno, kdo vládne? Protože jsem se na Babišově příkladu přesvědčil, že zoufalství voličů zřejmě nezná mezí, doporučuji angažovat do vlády Mirka Štěpána.

Ten přece taky „nič nepodpísal“.