Oprostím se od svého názoru na danou problematiku a pokusím se na jednání ve Sněmovně pohlédnout co nejvíce nestrannýma očima. V dolní komoře Parlamentu to hýřilo všelijakými urážkami a invektivy, jednání vypadalo spíše jako boj supů o mršinu v poušti.

Možná jsem z naivní postsocialistické generace, ale toto se demokratické politice nepodobá ani omylem. Bohužel, přestože bylo přijato mnoho zákonů výborných, tak zákonů špatných, velké kvantum jednání bylo během posledních 25 let ukázkou tvrdohlavosti politiků, a to jak zprava, tak zleva, ze středu i z Babišova. Pouze několik jedinců dokáže uznat pravdu svého protivníka, vyseknout mu poklonu a podpořit ho při tvorbě zákona. Většinou však pokud Lojza tvrdí A, Pepa bude tvrdit B. Ano, politika je boj, ovšem měl by probíhat formou slušného dialogu. Vláda má právo prosadit svou vůli, ovšem by se měla také pokusit předložit argumenty pro své jednání. Opozice v případě nesouhlasu má též právo demonstrovat svůj pohled na věc a pokud svými argumenty vládu zatlačí ke zdi, měla by se vláda snažit najít vhodný konsenzus. Bohužel, tvrdohlavost a klapky na očích jsou těmi atributy, které demokratický vývoj země výrazně brzdí.

Možná je vývoj politckého dialogu jen otázkou času. Do aktivní politiky se stále zapojují mladí lidé a možná se za několik let setkáme se situací, kdy doopravdy dojde k rozumné diskusi a zatvrdlí političtí dinousaři, drže se svého koryta, zmizí v zapomnění. Možná.