Předně je třeba zdůraznit, že náš názor - jakožto komise kulturní - je toliko poradní; proto krčím rameny, vezme-li ho za svůj rada městské části nebo nevezme, má na obé právo. Návrh přišel od kolegy zastupitele Michala Uhla (Strana Zelených a zároveň koaliční partner ODS a TOP09) a v souvislosti s dalšími návrhy, z nichž polovinu jsme posoudili a odmítli a druhou polovinu přijali a radě doporučili, považujeme naše celkové doporučení těchto návrhů radě za vyvážené.

Vzhledem ke stejnému politickému zaměření (jsem členem ODS stejně jako paní starostka Jana Černochová) a zaměření obdobnému, jako je TOP09, jsem já osobně neměl žádnou jinou motivaci při hlasování o doporučení, než ocenění Františka Kriegla za jeho statečný postoj související s odmítnutím vazalského a naší zemi podrobujícího textu diktovaného Brežněvem známého jako Moskevské protokoly, které znamenaly „ideové popření celého Pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci“, jak hezky praví Wikipedie co vše ví.

Prostě jsem hlasoval pro udělení občanství Františku Kriegelovi.

Okolnosti, za jakých došlo k tomuto pochmurnému aktu, jsou známé. Ač kovaný komunista (člen KSČ od roku 1931, za únorového převratu organizačním tajemníkem pražského výboru strany), který musel být zvyklý na různé „přehmaty a omyly“, a také na poslušné odkývání dialekticky náhlého obrácení stranické linie – musel zažít z první ruky jak terorizující atmosféru politických procesů, kterých se ho kdykoli jako člověka židovského původu mohly dotknout i osobně, tak odsouzení kultu osobnosti J.V. Stalina jeho nástupce N. S. Chruščovem po XX. sjezdu KSSS, kdy soudruzi se museli zamyslet, zda se to snese náhle před veřejností přehodit výhybku), byl tento bývalý interbrigadista a nadšený budovatel komunismu v jádru člověkem, který byl statečný. A to se cení.

Jsem přesvědčen, že mnoho lidí nemá vůbec představu, jak vlastně moc byl František Kriegel statečný.