Začnu možná překvapivě od příběhu člověka, který za minimální mzdu NEPRACUJE. Ale vlastně pracuje… Připadá vám to nesrozumitelné? Pokusím se to vysvětlit.

Dejme tomu, že si povíme příběh pana Karla, který se živí jako řidič malého nákladního auta. Každý den rozváží potraviny po obchodech. Je to těžká dřina, na které je asi nejhorší ranní vstávání. Ve čtyři ráno totiž už musí být s autem v pekárně. No a pan Karel vydělává nějakých dvanáct tisíc čistého. Někdy i trochu více, někdy naopak méně. Třeba když se mu rozbilo auto, musel zaměstnavatel zaplatit docela nákladnou opravu a výplata byla jenom devět tisíc.

Jenže takhle to vypadá z pohledu pana Karla. Z pohledu finančního úřadu a České správy sociálního zabezpečení vydělává pan Karel přesně osm a půl tisíce měsíčně. Tedy minimální mzdu. Z té se mu počítají daně a důchod. Ten zbytek mu přitom zaměstnavatel takzvaně „dorovná“, ale nikam to nepíše.  Ušetří na tom docela dost peněz.

Kdo na tom prodělá? V první řadě pan Karel, který se jednou bude divit, jak vysokou (respektive nízkou) mu vyměří penzi. A také samozřejmě stát.