Klán (KSČM): Lex Babiš děsí vládní koalici ještě dnes

Hezký den, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych zde řekl několik věcných poznámek nejprve z obecné roviny, poté z podrobné roviny ke služebnímu zákonu, který zde budeme projednávat nyní ve druhém čtení a možná příští týden nebo někdy úplně jindy ve čtení třetím.

Poslanecký klub KSČM vnímá přijetí služebního zákona samozřejmě jako velice potřebné. A to proto, aby se zkvalitnila státní správa a zejména na ministerstvech a dalších ústředních orgánech státní správy nedocházelo k rozsáhlým obměnám při změně politické reprezentace vždy při volbách do Poslanecké sněmovny. Nicméně dle našeho pohledu nyní projednávaný služební zákon tento problém nevyřeší. Ale naopak státní správu uzavře, a to minimálně na dva roky po dobu přechodného období.

Dle našeho názoru by bylo mnohem jednodušší, kdyby začal platit služební zákon z roku 2002 a pouze se upravil na základě změn zákonů do současné doby. Nyní však neuškodí trocha historie projednávání služebních zákonů v České republice.

Od listopadu 1989, kdy proběhla tehdejší vlajkosláva, se vytvořilo několik návrhů služebního zákona.

Začít však musíme rozdělením Československé federativní republiky a napsáním Ústavy ČR v roce 1992. Tehdy jsme se jasně zavázali a v ústavě to je napsáno, že zajistíme fungující státní správu. Nicméně za 22 let se tomu tak nestalo. Právě to, že se to nestalo, umožnilo zejména v 90. letech rozkrádání státního majetku v době divoké privatizace. Tento fakt a nesporný fakt jde na vrub tehdejším vládám v čele s Občanskou demokratickou stranou. Z toho právě plyne, že politické elity již tenkrát neměly zájem vytvořit fungující státní správu. Ony ji ve své podstatě vytvořily, ale pouze pro sebe, pokud to tak vezmu, ale ne pro občany.

Teprve začátkem nového tisíciletí, když od roku 1998 začala tady vládnout opoziční smlouva, naše sociální demokracie, a při vyjednávání podmínek vstupu do EU se začalo uvažovat o tom, aby státní správa začala určitým způsobem fungovat řádně. Do dnešní doby se sociální demokracie bije do prsou, že to byla ona, kdo vytvořil skutečně první zákon o státní službě v roce 2002. To bylo zapříčiněno zejména přístupovou dohodou a tím, aby se EU, do které jsme vstupovali v roce 2004, na nás nedívala skrz prsty. Takže sociální demokracie se do dnešní doby vychloubá, že vytvořila první služební zákon. Ano, je to skutečně pravda. Ona ho vytvořila. To jí nelze upřít. Má tedy pravdu. Jedná se o poměrně rozsáhlou materii, je i celkem kvalitní, nicméně to byla právě sociální demokracie, která jako první odložila účinnost tohoto služebního zákona, a později následovaly pravicové vlády, naposledy vláda Petra Nečase. Samozřejmě tam nepočítám vlády úřednické Jana Fischera a později Jiřího Rusnoka, k čemuž se ještě ve svém vystoupení samozřejmě vrátím.

Pokud se posuneme v čase, tak účinnost je odložena do 1. 1. 2015. Právě poslední dvě vlády - nejprve vláda Petra Nečase a poté úřednická vláda, která byla nominována prezidentem Milošem Zemanem, připravily své verze služebního zákona. Vláda Petra Nečase připravila bravurní paskvil, tzv. zákon o úřednících státní správy, který měl jedinou kladnou věc, která tam mohla být, a to byla propracovaná analýza dopadů regulací a hotové vnější připomínkové řízení, což tento služební zákon samozřejmě v lednu pořádně neměl a komplexní pozměňovací návrh to neměl vůbec.

Když se na to tak podíváme, tak v návrhu Občanské demokratické strany byla vesměs samá negativa. Inspirace tehdy ležela v soukromém sektoru a k tomu u zahraničních neoliberálních vlád, které vládly v tehdejší době v Evropě. Inspirace ležela zejména ve Velké Británii a tím, aby se omezil stát ještě více a státní správa se lépe nebo spíše zliberalizovala a dal se do ní soukromý sektor. To by vedlo k destrukci státní správy. Takže jsme se do té doby vůbec nikam nepohnuli a státní správa samozřejmě nefungovala. Plány tohoto návrhu zákona zhatila sama předkladatelka, tehdejší vicepremiérka Karolína Peake z Věcí veřejných a později ze strany LIDEM. Zhatila ho jednoduše tím, že ho pořád nechávala předělávat a na stůl se k nám nakonec dostal až v červenci, potažmo v srpnu loňského roku a nakonec se Poslanecká sněmovna sama rozhodla rozpustit, a tak na projednávání tohoto návrhu zákona vůbec nedošlo.

Po předčasných volbách do Poslanecké sněmovny se o otázku služebních poměrů ve státní správě zjevně nikdo nezajímal, až na prezidenta Miloše Zemana, který to měl zřejmě jako eso v rukávu připraveno pro rodící se vládní koalici. Ten totiž již ke konci minulého roku vzkázal rodící se koalici, že nejmenuje Andreje Babiše ministrem financí, pokud nebude návrh služebního zákona projednán alespoň v prvém čtení. Rodící se koalici to zřejmě řádně vyděsilo, a proto začala narychlo připravovat, nechci říkat cár papíru, ale určitý koncept služebního zákona tak, aby mohl být projednán na mimořádné schůzi v lednu letošního roku, k čemuž samozřejmě došlo. Myslím, že to bylo několik stran, ve kterých nebylo nic moc napsáno, a už nám bylo tehdy avizováno, že když to projde prvním čtením, tak vláda připraví samozřejmě komplexní pozměňovací návrh.

K návrhu, který jsme tady projednávali v lednu, se končící vláda Jiřího Rusnoka rozhodla samozřejmě vyjádřit a dala tam negativní stanovisko. Do toho všeho ještě vstoupila ona sama, když připravila svůj návrh služebního zákona a poslala ho do legislativního procesu, takže už tady máme několikátý služební zákon. Tento zákon, který předložila úřednická vláda Jiřího Rusnoka, byl poté z projednávání současnou vládní koalicí stažen z důvodu, že jejich návrh samozřejmě bude lepší.

Pokud se vrátím ke služebnímu zákonu, který zde předložila Rusnokova vláda, tak já říkám, že byl celkem dobře propracován a do značné míry právě reflektoval zákon z roku 2002 a pouze tam udělal novelizace při změnách zákonů do současné doby. Zároveň počítal i s různými benefity pro úředníky, měl hotové mezirezortní připomínkové řízení, hotovou analýzu dopadů regulace, tzv. RIA, a plno dalších věcí, které chybí současnému komplexnímu pozměňovacímu návrhu. Nicméně rodící se vláda, jak už jsem řekl, tento návrh z projednávání stáhla. Již si myslím, že se zde stala chyba, protože ten zákon byl opravdu propracován a mohli jsme na něm stavět - namísto toho se tady předhánět, který služební zákon je lepší a který ne.

Na místo toho, aby se ten zákon vlády Jiřího Rusnoka tady začal projednávat, tak se vytvořil tzv. stín lex Babiš, se kterým přišla pravicová TOP 09 a vládní koalici tento lex Babiš samozřejmě děsí ještě stále do dnešních dnů. Vládní koalice se rozhodla, že vytvoří k poslaneckému návrhu komplexní pozměňovací návrh. Tuto pohádku bychom mohli nazvat Pohádka o rození paskvilu č. 2, když si vezmeme, že paskvil č. 1 byl samozřejmě návrh z tehdejší dílny Občanské demokratické strany. Samozřejmě pravicová opozice do toho všeho začíná nyní vstupovat znova, kdy má své výtky a zákon nepustí do závěrečného čtení, nebo bude blokovat třetí čtení tak, aby zákon, který zde nyní projednáváme, nezačal platit od 1. 1. 2015.

Při tvoření komplexního pozměňovacího návrhu se pořádaly různé semináře, snídaně, seance a vyvolávali jsme různé duchy u Evropské unie, Evropskou unii a nikoho jiného, a tu další, byla to opravdu zábava někdy. Když jsme měli i noční jednání na výboru pro veřejnou správu, tak jsme ten návrh zákona projednávali v deset večer, takže to byla opravdu typická seance, taková krásná noční a mně se to strašně líbilo, když jsem tam panu ministrovi říkal, že je to opravdu zajímavé, takhle projednávat v noci důležitý zákon.

Jistě mi dáte za pravdu, že tyto věci, různé seance, nemohou nahradit řádné připomínkové řízení nebo RIA, protože jenom vláda a příslušná ministerstva mají za sebou veškerou legislativu. Poslanci to sami nezvládnou, ta legislativa je opravdu obsáhlá, kór u této materie, která má dopady do státní správy a má fungovat na mnoho desítek let dopředu. Ale zdá se, že to koaliční poslanci zvládli a na stůl se nám předložil krom komplexního pozměňovacího návrhu i změnový zákon, což je bod číslo sedm.

Karty jsou tedy vyloženy a můžeme začít hrát, dámy a pánové. Bude to zřejmě zajímavá hra, zejména ve třetím čtení, když tam budeme hlasovat o různých pozměňovacích návrzích. Tato hra, jak už jsem řekl, začala s prezidentem Milošem Zemanem a jeho podmínkou, která byla splněna právě v lednu letošního roku, když jsme tady projednávali tento návrh zákona v prvém čtení.

Tvrzení koalice, že pokud zákon nepřijmeme a nezačne platit od 1. 1. 2015, tak nám Evropská unie znemožní čerpání dotací. Je to mírně falešné tvrzení. Proč tedy falešné? Jedná se totiž o mystifikaci, protože pokud by se zákon nestihl schválit, tak ho tady nyní budeme projednávat, tak by začal platit zákon z roku 2002, který má totiž právě odloženou účinnost, jak už jsem říkal, do začátku příštího roku.

Když se podíváme na další hráče, kteří s námi hrají tuto hru, je to právě Evropská komise a její čelní představitelé, kteří se nám rozhodli připomínkovat komplexní pozměňovací návrh, a již se tak stalo. Jsme totiž jediným státem z celé Evropské unie, který nemá v plné účinnosti služební zákon. Zákon z roku 2002 začal částečně platit, ale nezačal nikdy platit na ústřední orgány státní správy. Ptám se, proč asi. Kdybych se inspiroval knihou Bernarda Lewise Kde se stala chyba, tak ta chyba, jak už jsem řekl, začala v roce 1992 a později v roce 2002.

Odpověď je nasnadě a jistě si odpovíte všichni sami. Ani sociálně demokratickým vládám, ale ani občansko demokratickým vládám jeho přijetí nevyhovovalo, protože by nemohly na ministerstva a další ústřední orgány státní správy dosazovat svoje kamarády. To je nesporný fakt a to nikdo nesmaže. Proto je veřejnost naštvána, když docházelo v té době, ještě do nedávné doby, zejména s průšvihem s koaličními poslanci z minulé vládní koalice, ke korupci. To by měl služební zákon skutečně zamezit. Nicméně ten, jak tady nyní projednáváme, mám obavu, že to úplně neomezí.

Jediné, co v něm vítám, je zastropování výše odměn a zrušení smluvních platů. Opravdu, to je věc, která byla potřeba udělat, protože by jinak stále docházelo k nehorázným odměnám, což by ukazovalo na fakt, že třeba den má 25 hodin, jak už jsme se několikrát přesvědčili, když ještě byli u vlády občanští demokraté, zejména tehdejší nebo nynější, teď už je to nynější manželka Petra Nečase, kdy dostávala opravdu velké odměny a docházelo ke korupci. Zastropování výše odměn jedině vítáme.

To by bylo takhle z obecného hlediska. Nyní však přejdu k věcným připomínkám a představím vám své pozměňovací návrhy. Já jenom vaším prostřednictvím na pana kolegu Chvojku, abych nebláznil, já skutečně neblázním. Budu tady mluvit konstruktivně a nehraji si na žádné obstrukce, budu tady říkat pouze věcné připomínky, a já si myslím, že kolega Chvojka vaším prostřednictvím to určitě snese a vydrží.

Jak již jsem naznačil, samotná rychlost projednávání takto důležité materie jde na vrub politické udržitelnosti tohoto návrhu zákona při příštích volbách do Poslanecké sněmovny. neschopnost řádně komunikovat s opozicí nutně povede k novelizaci, a to pravděpodobně již v příštím roce, kdy ještě poznáme, kolik je tam chyb.

K tomu navíc nedokončený systém odměňování, vyčíslení, kolika úředníků se zákon přesně bude týkat, a neurčitá finanční náročnost nevěstí nic dobrého. K tomu řada zaměstnanců, kteří začnou spadat pod tento zákon, na tom bude ještě hůře, než kdyby spadala pod zákoník práce. Různé výjimky, které jsou v zákoně uvedeny, je pouze cesta do pekel. Pokud povolíte výjimky, dojde k chaosu a v zásadě je bude chtít ve své podstatě za chvilku úplně každý.

K čemu tedy služební zákon, když bude tolik výjimek? Je pochopitelné, že zákon se nemůže vztahovat na volené funkce, tomu rozumím, ani nic proti tomu nemám, ale mám tam jednu výtku, proč se nemá vztahovat např. na Národní bezpečnostní úřad, který je veden jako jeden z ústředních orgánů státní správy, a pokud služební zákon se má vztahovat na všechny ústřední orgány státní správy, tedy ministerstva a další ústřední orgány státní správy, tak by se služební zákon měl vztahovat i na Národní bezpečnostní úřad. Protože pro koho on plní tu službu? Přece pro stát. A výstupem je služba pro stát. Proto by měl spadat pod služební zákon.

Teď odst. 2 v § 2 vnímám jako neopodstatněný z následujících důvodů. Předně je v samotném rozporu s § 5, který vyjmenovává služby a obory služby. Pokud je jako služba definována rovněž ochrana osobních údajů písm. h), zabezpečovány obrany státu písm. i) a zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti písm. j), tak nemohou být instituce, uvedené v § 2 odst. 2, vyjmuty ze zákona o státní službě.

Výstupem těchto institucí je služba pro stát, a stát ji rovněž po nich poptává. Jak už jsem řekl, nejvyšší spor osobně vidím u Národního bezpečnostního úřadu. Tento úřad je totiž veden jako ústřední orgán státní správy v kompetenčním zákoně. Přesně je definován v tzv. kompetenčním zákoně v části 1. § 2 odst. 1. V České republice působí tyto další ústřední orgány státní správy: Číslo 9 Národní bezpečnostní úřad.

Z tohoto důvodu je NBÚ v rozporu, když je požadována výjimka ze služebního zákona. Pokud se má služební zákon vztahovat na ústřední orgány státní správy, jak už jsem řekl, musí se logicky vztahovat i na Národní bezpečnostní úřad. Pochopil bych, že by se třeba nevztahoval na předsedu tohoto úřadu, pokud se jedná o volenou funkci.

Pokud jde o bezpečnostní vzory, vojenskou policii, vojenské zpravodajství, generální štáb Armády ČR, jsou tyto instituce v rozporu s § 5, zejména s písm. j) zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti. Rozumím tomu, že ony se vztahují pod zákon o bezpečnostních sborech, to je nepopiratelné, ale v tom případě bychom měli určitým způsobem upravit i tyto obory služby.

Nyní se vrátím ještě k Evropské unii. Pokud Evropská unie, resp. Evropská komise po nás požaduje, aby pod služební zákon spadaly všechny ústřední orgány státní správy, musí tam opravdu spadat všechny ústřední orgány státní správy. Neudělovat žádné výjimky. To, že tam jsou uvedeny výjimky, zejména v určitých hlavách jednotlivých institucí, ať se jedná o ČSU, ÚOHS a další, můžeme tady diskutovat o Státním úřadu pro jadernou bezpečnost, kdyby současná šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost měla být vyjmuta z tohoto zákona, prostě by pod něj nespadala, nicméně zaměstnanci tohoto úřadu by pod něj spadali. To si umím představit, protože se jedná o určitého nezávislého regulátora, podobně jako Český statistický úřad.

V zásadě bych řekl, že jsem na nic nezapomněl ve výtkách, ale ještě si dovolím určité tvrzení. Já jsem mnohokrát jednal, zejména s odborníky ze státní správy, zejména s odborníky na Karlově univerzitě, a ti mi jasně říkali, nepovolovat žádné výjimky. Pokud je budeme povolovat, a zejména pokud by se zákon nevztahoval na ústřední orgány státní správy, tak to opět povede k chaosu, vznikne paskvil, který nakonec povede ještě k větší destrukci státní správy, než je v současné době. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vlevo.)