Při pevné a vytrvalé snaze a odvaze politiků, toho můžeme dosáhnout. Na několika příkladech lze ukázat zcela zřejmý rozpor mezi slovy a činy představitelů EU, které bohužel přebírá i část naší politické reprezentace.

Policie v neděli v Amsterodamu brutálně rozehnala demonstraci proti covid opatřením. Viděl jsem nejtvrdší rány obuškem do hlavy ženy, která jen stála a nebyla agresívní, viděl jsem sražení demonstranta tvrdými ranami obuškem k zemi, viděl jsem policejního psa vláčejícího demonstranta po ulici…. Při pohledu na brutální zásah jsou všechna vyjádření o ochraně lidských práv zcela nevěrohodná. Účelové kecy o nesvobodě v Číně, Rusku a jinde výrazně zhoršují naše hospodářské vztahy s těmito zeměmi. Jsme příliš orientováni na státy EU a Německo, ale měli bychom mít širší portfolio našich hospodářských vztahů. Politika musí sloužit ekonomice a nikoliv naopak, jak to dnes aplikují některé země EU, včetně nás. Tato politika ekonomicky ničí Evropu a s ní i nás.

O upřednostňování politiky a ideologie před ekonomikou svědčí i poslední události kolem uznání jádra a plynu za „zelené zdroje“. Konkrétní podmínky Evropské komise mají být tak přísné, že by na nich Česko nemohlo svou energetiku postavit. V souhrnu Komise říká, stavte si, co chcete, ale plyn bude uznáván, jako „zelený zdroj“, do roku 2030 a jádro do roku 2045. To v praxi hatí český plán postavit na nich přechod od uhelné energetiky k bezemisní výrobě elektřiny a tepla, protože všechny dosavadní české vládní či oficiální energetické strategie a koncepce počítaly s tím, že uhlí v teplárenství a výrobě elektřiny z větší části nahradí plyn a jádro. Náhrada v podobě obnovitelných zdrojů je v českých podmínkách při současném stavu technologií nereálná.