Médii úspěšně živená aférka džambulky Ivety Bartošové, kauza party šikovné Jany Nagyové, na pranýři vystavená kauza obětního beránka Davida Ratha, solární byznys v Česku, vraždy českých turistek v Egyptě a v Indii – nic z toho ale nemá šanci přebít politickou šarádu rozehranou a hranou prezidentem Milošem Zemanem, designovaným premiérem Jiřím Rusnokem a jeho partou (nyní již v demisi) a samozřejmě Poslaneckou sněmovnou.

To, že je Miloš Zeman velice zdatný manipulátor, věděl a ví snad každý. Takže není důvod se divit, že využívá ústavní prostor až tzv. „na doraz“. Je to jeho právo a my jsme mu (a všem jeho dalším následovníkům) dali do rukou mocnou zbraň neuváženou a nedomyšlenou přímou volbou hlavy státu bez zakotvení potřebných regulačních mechanizmů do naší ústavy. To, že přistoupil k jmenování tzv. „úřednické vlády“ v čele s Jiřím Rusnokem lze chápat jako logickou reakci na vražedný a zároveň sebevražedný mix všehoschopnosti „bývalé“ koalice a neschopnosti a nekoncepčnosti „bývalé“ opozice Poslanecké sněmovny a jejích jednotlivých politických klubů i jednotlivců.

Mě osobně víc než vznik takovéto vlády vadí chování některých jejích členů. Podivná úhrada dluhů ministra financí, zbrklé personální čistky na některých ministerstvech a státem zřizovaných organizacích (možná někdy oprávněné, ale rozhodně již ne řádně zdůvodněné) a některé další kroky. Zásadním pochybením je, že jsme se doposud nedokázali shodnout na přijetí služebního zákona, proto žádné vládní reprezentaci nic nebrání v personálních čistkách. A výroky o nepolitičnosti a nestraničnosti  jednotlivých členů úřednické vlády taktéž neobstojí. Byl to pokus o nástup nové mocenské struktury, ze zákulisí obratně manipulované hlavou státu. Smutné ale je, že i přes tyto výhrady by možná tato vláda byla schopnější než vláda minulá sestavená sněmovní koalicí, nebo než ta, kterou by si přála sestavit sněmovní opozice anebo možná i než ta, která vznikne na základě výsledků předčasných voleb.