Před 38. sjezdem ČSSD jsem pro web i tištěné vydání Literárních novin natočil besedu se dvěma  vysokoškolskými funkcionáři – dlouholetými členy strany. Oba shodně tvrdili, že cílem sjezdu je volba nového vedení a technické úpravy stanov, přičemž hodnoty a ideje jdou stranou. Výsledky jejich prognózu plně potvrdily.

Snad aby média a veřejnost nekritizovaly sociální demokracii za to, že vyhazuje miliony jen na to, aby zvolila nové předsednictvo a upravila stanovy, schválil sjezd v druhém dni jednání Programovou rezoluci. Ta obsahuje tři části s názvy Hospodářský růst, Sociální soudržnost a Bezpečná budoucnost. Základem je programové prohlášení vlády, což má slabinu v tom, že k vytýčeným tezím a cílům na krátké období tří let se může hlásit kterýkoli koaliční partner a rozdíly jsou jen v detailech. Jestli měl občan – volič v rezoluci najít důvody, proč volit právě ČSSD, byl po přečtení textu ještě více zmaten a znejistěn.

První část – Hospodářský růst – dělá dojem zmatenosti a nejistoty. Naprosto chybí vstupní analýza, která by popsala současný stav, příčiny krize a možné varianty jejího překonání. Namísto toho se hned v úvodu vytváří – podle mne zcela falešný – dojem, že základem růstu a prosperity jsou strukturální fondy EU. Přínos evropských fondů, pomineme-li chronické problémy v jejich čerpání, může být pouze z rozdílu mezi příspěvkem do rozpočtu EU a přidělenou sumou prostředků. Česká republika je stále ještě čistým příjemcem dotací z EU (tj. saldo je pasivní, více dostáváme, než vkládáme), ale fondy, mezi jejichž základní pravidlo patří nenarušování stávající tržní situace, zásadní vliv na hospodářský růst mít nemohou.