Není žádným tajemstvím, že minimálně čtvrtina členů Pirátů je napojena na nejrůznější veřejné penězovody. Od politických náměstků, poradců, analytiků až po zaměstnance městských či státních institucí. 

Přitom vše před mnoha lety začalo docela sympaticky a rovněž heslem. „Internet je naše moře.“ To mě zaujalo. Bylo sympatické, přitažlivé a sexy. Ale kde se to moře vzalo, co symbolizuje a kam na něm člověk dopluje, případně s kým?

V pirátských dokumentech najdete vedle různých manifestů i přitažlivou „Deklaraci svobodného internetu“. Její kořeny spočívaly v kontrakultuře 60. let, především v LSD. Mnoho z těch, kteří v 60. letech brali LSD, bylo přesvědčeno, že jde o víc než jen další drogu, že otvírá lidské vnímání a dovoluje lidem vidět nové skutečnosti, které normálně bývají skryty. Osvobozovalo je to od omezeného, úzkoprsého vidění světa, který jim vnucovali politici a lidé u moci. O dvacet let později se zdálo, že nové sítě počítačů umožňují vytvořit skutečnou alternativní realitu. Nejen takovou, kterou bylo třeba navodit chemicky, ale prostor, který skutečně existoval v dimenzi paralelní ke skutečnému světu. A stejně jako u LSD mohl být kyberprostor místem, kde jste se mohli osvobodit od starého, od zkorumpovaných hierarchií moci a politiky, a zkoumat nové způsoby bytí.