Televize dokonce odvysílala reportáž, kde nebohá prodavačka plakala, že přijde o svůj výdajový paušál a smutný řemeslník se bál, že kvůli omezení paušálu zkrachuje. Pominu-li fakt, že prodavačka opravdu nepatří mezi typické živnostníky uplatňující paušál, je nutné zdůraznit, že nic takového neplánujeme.

Výdajové paušály považuji za velmi užitečný nástroj pro snížení administrativy drobných podnikatelů, což byl také jejich původní účel. Je ale pravda, že se z nich postupem času stal v některých případech spíše nástroj pro daňovou optimalizaci. Počet poplatníků uplatňujících výdajové paušály neustále narůstá a uplatněné paušály často několikanásobně přesahují skutečně vynaložené výdaje. Jako ministr financí se nemohu bránit diskuzi o tom, jak tento nástroj přiblížit jeho původnímu účelu.

Rozhodně nyní nemáme v úmyslu omezovat 80% paušál řemeslníkům a zemědělcům, naopak jsme přesvědčeni, že tato úroveň má svůj smysl, protože se jedná o vysokonákladové činnosti. Již v minulosti byly omezeny hranicí mezního příjmu 2 milionů korun paušály ve výši 30 % a 40 %. Zvažujeme proto zavést stejnou hranici i pro podnikatele uplatňující paušál 60 %. Domnívám se, že nezastropovaný 60% paušál je nesystémový a mezní příjem 2 milionů je dost vysoká částka, zvlášť když si uvědomíme, že obrat pro registraci k placení DPH je 1 milion korun. Mezi náklady, které v souvislosti s výkonem praxe vznikají daňovému poradci či tlumočníkovi, a náklady, které vznikají například marketingovému konzultantovi nebo ekonomickému poradci, navíc nevidím žádný systémový rozdíl, který by současnou disproporci vysvětloval. Na první skupinu se přitom limit paušálních výdajů vztahuje, na druhou nikoli.