Ministr Vojtěch: Propojení dvou světů zdravotního a sociálního je zkrátka namístě

Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já se pokusím vyjádřit k některým oblastem, které tady byly řešeny.

Asi největší debata se vedla ohledně center duševního zdraví, reformy péče o duševní zdraví. Asi víte, kteří sledujete tuto problematiku, že v zásadě já jako ministr zdravotnictví jsem byl ten, kdo nastartoval vůbec tu reformu, otevírali jsme ta centra duševního zdraví, dnes, jak bylo řečeno správně, je jich 30, takže určitě nelze mě osobně podezřívat z toho, že bych chtěl jakkoliv udusit tento proces, protože já to považuji za naprosto zásadní proměnu v tomto segmentu českého zdravotnictví, které v minulosti bylo spíše popelkou, přiznejme si, že psychiatrie nebyla úplně nejatraktivnějším oborem, bylo to vidět bohužel i na počtech nových psychiatrů. Dnes ta situace se postupně zlepšuje. Právě ten princip center duševního zdraví je zcela nový koncept, který přišel s tou reformou zdravotně sociální péče, multioborové péče. Ta myšlenka skutečně ale od začátku byla taková, že to bude multidisciplinární tým, složený ze zdravotníků a sociálních pracovníků, který komplexně bude pečovat o toho pacienta, protože samozřejmě ti pacienti s duševní chorobou nepotřebují pouze tu zdravotní péči, ale oni potřebují tu sociální péči, zajištění ubytování, zajištění zaměstnání a podobnou pomoc. Takže skutečně od začátku to měl být jednotný multidisciplinární tým. Nikoliv samostatně zdravotnický tým a samostatně tým sociálních pracovníků. Toto skutečně není nic nového. Ta myšlenka byla úplně stejná od začátku. Ostatně, to, co je tím obsahem, to už bylo v novele zákona o poskytování zdravotních služeb, kterou jsme připravovali ještě za mého předchozího mandátu, bohužel po mém odchodu se ta novela už nedopracovala, ale tam úplně ta přesná definice byla, ten návrh prošel i meziresortním připomínkovým řízením, nebyly k němu žádné připomínky. Teď v zásadě se kolem toho otevřela takováto debata, znovu říkám, od začátku to měl být multidisciplinární tým, jeden tým, nikoliv ty dva oddělené světy, což víme, že úplně nefunguje. My jsme i v zásadě v tomto směru konzultovali a dohodli, to si myslím, že je ten obrovský posun dopředu, financování ze strany zdravotních pojišťoven, zdravotní pojišťovny dnes standardně financují ta centra duševního zdraví, přestože třeba už některá z nich skončila v rámci toho pilotu, kdy tedy byly financovány z evropských zdrojů, dnes už řada z těch center duševního zdraví nepobírá ty evropské prostředky, ale funguje standardně, jsou financovány z veřejného zdravotního pojištění, plus samozřejmě z ministerstva práce a sociálních věcí, ta sociální oblast, ostatně i EU po nás chce, abychom vyřešili do roku 2023, je to, myslím, i podmínka Národního plánu obnovy, právě to zdravotně sociální pomezí. Takže já rozumím tomu, že sem přišel tento návrh, kdy jsme na něm spolupracovali, souhlasíme s ním. To odložení té účinnosti, myslím si, že v tuto chvíli je to správné.

Ale myslím si, že se tomu nevyhneme a že to propojení dvou světů zdravotního a sociálního je zkrátka namístě, byť je jasné, že ten systém se na to musí připravit v té době tří let tak, jak na tom nakonec byla shoda. Takže tolik jenom na vysvětlení, vůbec celá ta filozofie od počátku vzniku center duševního zdraví. Jinak tady byla ještě debata o psychiatrických nemocnicích a rušení lůžek. Ono to není nic, co by bylo řešeno úplně shora, nebo že by to byl nějaký neřízený proces rušení lůžek. Každá psychiatrická nemocnice zpracovala, byla to jejich povinnost, tzv. transformační plán, který samozřejmě počítá s redukcí lůžek dlouhodobé péče, nikoliv samozřejmě akutních lůžek, těch naopak máme nedostatek stále, ale té dlouhodobé péče, a právě ti dlouhodobě hospitalizovaní pacienti, kteří často mnoho let jsou hospitalizováni v psychiatrických nemocnicích, a jsme v tomto směru spíše řekněme ve východním bloku, nikoliv tak, jak se to dělá v moderních systémech zdravotnictví, tak právě proto jsme vytvořili komunitní centra, kam ti lidé budou postupně a jsou vlastně dnes přesouváni do té komunitní péče tak, aby mohli žít zkrátka v běžné společnosti a nebyli často mnoho let hospitalizováni v psychiatrických nemocnicích. Ale není to určitě živelný proces, je to proces na základě transformačního plánu, který samozřejmě je na několik následujících let nastaven. Takže tolik jenom ještě na vysvětlení. Pokud jde o přístup do informačního systému infekčních nemocí ze strany revizních lékařů tak, jak je ten pozměňovací návrh pana senátora Krause. Myslím si, že tady úplně ta obava namístě není. Za prvé jsou to skutečně revizní lékaři, mají svou povinnost mlčenlivosti, jak tady bylo řečeno, ale hlavně ta data, která jsou v tomto systému, tak ty zdravotní pojišťovny stejně mají. Ten problém je, že oni je mají se zpožděním. Oni je dostanou v rámci výkazu ze strany laboratoří, kdy zkrátka chtějí laboratoře uhradit tu poskytnutou službu, tzn. provedení toho vyšetření daného pojištěnce, ale dostanou je se zpožděním několika měsíců. A ten problém tak, aby mohla pojišťovna efektivně kontrolovat, jestli skutečně to vyšetření bylo poskytnuto řádně ze strany té laboratoře, nám teď třeba v souvislosti s COVID-19 se stává, že laboratoř nám nahlásí vyšetření na přítomnost COVID-19, které provedla v únoru. Teď přijde vyšetření, které laboratoř provedla v únoru, tak to zkrátka je nutné na to pečlivě dohlížet, a ne všechny laboratoře fungují v tomto směru dobře a revizní lékaři právě mají za povinnost kontrolovat, že vše proběhlo tak, jak proběhnout mělo, tak, aby pojišťovna mohla tu péči případně odmítnout uhradit, pokud to vyšetření nebylo provedeno tak, jak provedeno býti mělo. K tomu je nutné mít ten aktuální přístup k provedeným vyšetřením a nikoliv s mnoha měsíčním zpožděním, až ty laboratoře nahlásí ta vyšetření za účelem úhrady příslušné zdravotní pojišťovně. Ale znovu opakuji, to, co vidí revizní lékař v ISINu nebo uvidí, pokud to bude schváleno, tak to jsou úplně stejné informace, které má zdravotní pojišťovna v rámci úhrad za tuto službu. Takže tady to nejsou žádná nová data, která by zdravotní pojišťovna nakonec neměla v rámci úhrady. Pokud jde ještě o tu otázku dětské psychiatrie, tady to zaznělo v dostupnosti péče, byť je to samozřejmě obrovsky komplexní téma, dostupnost zdravotních služeb. Je pravdou, že jsou za to zodpovědné zdravotní pojišťovny ze zákona. Snažíme se v tomto směru vynucovat po nich tuto jejich povinnost. U té stomatologie máte pravdu, že ne vždy to funguje úplně optimálně, ale na druhou stranu, i tento zákon řeší stomatologii a řeší dostupnost kvalitnějších ortodontických prostředků, náhrad stomatologických tak, aby skutečně byla úhrada kvalitnějšího materiálu než je třeba nyní poskytován, protože dnes většina kvalitnějších zdravotnických prostředků v tomto směru je hrazena samotným pacientem, jakožto samoplátcem, si je musí uhradit, právě v tom návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění, v novele jsme se dohodli na změnách s Českou stomatologickou komorou tak, aby byla dostupnější kvalitní stomatologická péče i z veřejného zdravotního pojištění. Ale jinak je to samozřejmě otázka toho, jestli stomatologové jsou ochotni dělat tzv. na pojišťovnu, jaká je ta jejich motivace starat se o své pojištěnce nebo pacienty jakožto pojištěnce na pokladnu, a to je něco, co je velmi těžké, protože zkrátka pokud ten stomatolog nechce třeba smlouvu s pojišťovnou, tak ho nikdo k tomu nemůže donutit. Ale do stomatologie zdravotní pojišťovny v posledních letech investují, navýšily se ty úhrady skutečně v řádu miliard korun a snažíme se to řešit. Mimo jiné ministerstvo zdravotnictví má i dotační program na vznik nových ordinací stomatologů, na vznik nových ordinací praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, podpořili jsme takto desítky nových ordinací v různých místech, kde víme ze zkušeností a informací od zdravotních pojišťoven, že je problém s dostupností primární péče v těchto oborech. Takže není žádné úplně zázračné řešení mávnutím kouzelného proutku, že všude budou najednou zubaři a dětští psychiatři atd. Ale řešení je motivace z hlediska úhrad, z hlediska různých dotačních systémů a z hlediska samozřejmě třeba i rezidenčních míst, která podporujeme jako ministerstvo zdravotnictví pro vzdělávání nových mladých lékařů, třeba i mladých praktických lékařů nebo i v té dětské psychiatrii, kde jsme také měli dotace na rezidenční místa, a díky tomu jsme teď asi před dvěma lety 20 nových dětských psychiatrů vyškolili, kteří čerpali tyto dotace. Takže je to nějaký postupný proces a skutečně na té dostupnosti pracujeme a považuji to za jeden ze zásadních otázek českého zdravotnictví. Ještě jinak kromě těch věcí, o kterých jsem hovořil, tady bylo hovořeno o všech pozměňovacích návrzích. Zákon o veřejném zdravotním pojištění je jeden ze zásadních zákonů českého zdravotnictví a vždy, když je otevřen, tak se objeví celá řada pozměňovacích návrhů, takže tento zákon říká, jak péče má být hrazena, co má být hrazeno, a to vždy vyvolává samozřejmě debaty, co ještě má být hrazeno. Poslali jsme zákon v nějaké podobě do PS, sněmovna k němu přijala celou řadu pozměňovacích návrhů, teď jsou tady také pozměňovací návrhy a s většinou z nich nemám problém. Podpořím to, někde budu mít neutrální stanovisko, možná u jednoho návrhu tak, jak jsem prezentoval stanovisko na zdravotním výboru, budu mít stanovisko negativní, ale jinak zrovna v těchto případech pozměňovacích návrhů si myslím, že tam nějaký zásadní problém není a neočekávám ho ani v PS. Budu samozřejmě dělat všechno pro to, aby ten návrh byl schválen, protože návrh zákona v původní podobě je jednoznačně propacientský a zajistí, že pacienti se dostanou k moderní terapii, k inovativním lékům, k lékům na vzácná onemocnění, které jim reálně mohou zachránit život. Takže děkuji mockrát za podporu tohoto zákona.