Tak děkuji za slovo, pane místopředsedo, já k těm citátům paní ekonomky Horské přidám ještě jeden. Ne že by to bylo až tak důležité, ale vy jste tady citovali jedni, druzí, tak já přidám ještě jeden. Ona podpořila i ten návrh tzv. důchodové reformy, to znamená obrovskou díru do výdajové strany státního rozpočtu, nezajištění příjmů, v podstatě jenom systém parametrických změn. Takže pak si vyberte, co kdo, co se komu hodí. A tím už končím, já si myslím, že to nestojí za debatu.

Vývoj rozpočtové prognózy je věcí Národní rozpočtové rady, má mít minimálně sedm členů, měla jich deset, bude mít devět, já si myslím, že její činnost nebude nijak ohrožena. Nebudu mluvit dlouze, nebudu opakovat všechny ty argumenty, mám tady celou řadu grafů, čísel, měla jsem je tu během celého legislativního procesu, kdykoliv kterýkoliv z nich mohu vzít, spočítány mzdy, jinak samozřejmě máme kalkulačku na stránkách Ministerstva financí, už jsem tam započetli i tu slevu, takže každý si může zadat svůj čistý příjem a vypadne mu, kolik uspoří.

Já si myslím, že ta debata je ten střet. A já ho nebudu nazývat ideologickým, protože já budu souznít - nebudu říkat, že souzním s pravicí a nesouzním s levicí, já řeknu, že souzním se zdravým selským rozumem, který tady zazněl. A tam, kde zazněl ten zdravý selský rozum, tam já s tím souzním. A ten střet je o filosofii mezi příjmovou a výdajovou stranou. To je to, o čem tady se vede debata. Takže já když jsem poslouchala pana poslance Ferjenčíka nebo některé zástupce i sociální demokracie, tak, pane poslanče Ferjenčíku, vy sníte o světě, kde mají všichni rovní příjem? Kde mají všichni rovný důchod? No já ne.