Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, vyslechl jsem si, myslím, že už asi skoro všechny poslance s přednostním právem z opozičních stran. Takže já to asi dokončím.

Všechno, co jsem vlastně doteď slyšel, je, že opoziční strany nepodpoří prodloužení nouzového stavu, unisono všichni v podstatě by šli na ukončení nouzového stavu od neděle tohoto týdne. Já to samozřejmě beru na vědomí. Je to jejich politika, jejich rozhodnutí. Akorát jsem neslyšel, jak by postupovali oni. Co by všechno udělali, jak by to svým způsobem řešili. Nějaké nástiny tady byly, ale vždycky to bylo takové v té obecné rovině co by se mělo, jak by se mělo a co je potřeba. Já myslím, že co by se mělo, jak by se mělo a co je potřeba, ví skoro každý. Vědí to i ti chlapi v hospodě, kteří o tom diskutují, protože těch možností je vždycky hodně. Ale udělat kus toho rozhodnutí není nikdy jednoduché. A já jsem třeba to jedno rozhodnutí musel teď také dělat, když jsem musel dát nějaké doporučení svým kolegům v rámci poslaneckého klubu.

Byla zde vznesena otázka, zda je potřeba vůbec nouzový stav nebo zda můžeme postupovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Poměrně analyticky to popsal pan předseda Fiala, který dal výčet toho, co vláda může v nouzovém stavu a na co pak naopak ten nouzový stav už nepotřebuje. Ten výčet byl velmi dobrý. A já se zastavím u té jedné položky, která je mně nejbližší a je strašně důležitá, protože tam jsme viděli tu potřebnost toho nouzového stavu. A bylo zmíněno nasazení armády a hasičů.