Sjezd, také vcelku podle očekávání, dokázal vyřešit jen ty nejpodstatnější věci. Zvolit předsedou J. Hamáčka a prvním místopředsedou J. Zimolu a pověřit J. Hamáčka jednáním o nové vládě, a to bez spoluúčasti Okamurovy SPD. Jinak řečeno, komunisté již nevadí a Bohumínské usnesení zakazující spolupráci s nimi, je historií.

Hamáček jako nový předseda ČSSD má to štěstí, že od něj nikdo nic velkého nečeká. Proto může svým výkonem jen překvapit. Celkem správně si Hamáček uvědomuje, že politickou prioritou jsou dnes pro ČSSD komunální a doplňovací senátní volby, které proběhnou již za osm měsíců. Pokud v nich strana ztratí výrazně další pozice, což je velmi pravděpodobné, bude Hamáčkovo vedení jen, de facto, roční epizodou. Ale pokud dojde k zázraku a strana udělá v senátních volbách například pět (nebo aspoň tři ) mandátů z třinácti a bude mít v některých velkých městech primátory, pak je to hratelné jako politický úspěch. A Hamáček se stane mužem zázraku. Sociální demokracie je tedy v tuto chvíli na rozcestí. Delegáti sjezdu se rozhodli správně, pokud otevřeli dveře vládní spolupráci s hnutím ANO. Ted jde jen o to, dohodnout ty správné ministerské rezorty a zejména pak ty správné lidi do čela těchto rezortů reprezentující soc.dem., kteří budou reprezentovat politickou změnu. Řekněme si otevřeně, že J. Hamáček takovou politickou změnu nepředstavuje. O tom, zda bude Sobotkou číslo dvě anebo ne, se tak rozhodne během roku. A podle toho se bude odvíjet také Hamáčkův politický osud.