1. Strana svobodných občanů je jako jediná strana u nás založena plně na elektronické komunikaci. Přitom jsou zachovány všechny demokratické principy. To je novinka, která zatím nemá obdobu. Časově jsou jednání velmi úsporná, protože se na sněmech odehrávají diskuse, zatímco rozhodování probíhá v prodloužené lhůtě na internetu, takže se jej může zúčastnit každý, nezávisle na tom, odkud se připojí k internetu. Internetová strana šetří čas a umožňuje rychlé rozhodování. Jedinečný systém elektronického hlasování respektuje tajnost hlasování a zároveň i ověřitelnost započtení hlasu. Svobodní nabízejí účast na politickém dění i těm, kdo mají málo času a chtějí s ním účelně hospodařit. Svobodní jsou ve srovnání s ostatními stranami o krok napřed.

2. Svobodní mají otevřené primárky. Zkušenosti ukazují, že největší nešvary se v politických stranách odehrávají při sestavování kandidátek. Když jde o to, dostat se na kandidátku, a tím i o možnost získat moc, používají se kmotrovské metody, zákulisní dohody, uplácení podporou na jiné funkce, nabírání mrtvých duší a pravděpodobně i skutečná korupce a vydírání. Ve snaze zmírnit tyto nešvary hledaly v druhé polovině dvacátého století některé strany různé metody, jak vybírat budoucí politiky. Psychologické testy, výběrové komise, personalisté, bodové systémy, … nic se neosvědčilo. Nakonec se na přelomu století k velkému překvapení ukázalo, že nejlepší metodou jsou otevřené primárky. Strana pouze připraví kandidáty. Na kandidátku si z nich vyberou nestraníci. Svobodní jsou u nás první stranou, která důsledně zavedla otevřené primárky.

3. Svobodní považují svobodu za ohroženou nesamozřejmou hodnotu. Největším uzurpátorem svobody je stát. O svobodu je třeba se starat, hlídat si jí, rozšiřovat jí, podporovat jí, chránit jí. Nikdy v dějinách nepřišla sama od sebe, často se pro ni prolévala krev. Nebudeme-li si svobodu hlídat, rozplyne se. Chceme-li udržet svobodu pro příští generace, musíme pro to něco dělat. Zatímco někteří politikové chtějí usilovat o trvale udržitelný život (jinak řečeno nesmrtelnost) a zatímco někteří politikové chtějí prosazovat trvale udržitelný rozvoj (v konečném světě s konečnými zásobami a smrtelnými lidmi), Svobodní usilují o udržení svobody. Konečnost zakódovaná v přírodě a fyzikálních zákonech sama o sobě naši svobodu omezuje. Je nesmyslné, abychom se svobody vzdávali v míře větší, než je nezbytně nutné. Od úcty ke svobodě se odvíjí polemika se stávajícím pojetím evropské integrace, kterou Svobodní považují za slepou uličku v evropských dějinách. Svobodní navrhují alternativní model spolupráce evropských států.