Tak se nám tu vynořují další a další propojení oné bitcoinové aféry
STAN se s ODS přetahuje kdo co věděl, nevěděl, mohl vědět, případně vědět nechtěl.
STAN se s ODS přetahuje kdo co věděl, nevěděl, mohl vědět, případně vědět nechtěl.
Myslím, že přesnější označení neexistuje. Kód Charlie, díl čtrnáctý.
Krysy opouštějí loď a najednou se všichni cítí strašně podvedeni.
Naprosto nejhorší premiér všech dob. Ten člověk na co sáhne, to zpacká a ještě o tom lže. O Dukovanech se rozhovořil Prof. Ing. Radek Škoda, Ph.D. vedoucí Katedry energetických zařízení Technické univerzity v Liberci. A je to fakt síla.
Sice nás ten kabriolet bude stát 3x více než Brity, ale třeba ho na rozdíl od těch amerických, taky předražených, vrtulí alespoň dostaneme. Kód Charlie, díl třináctý.
Asi tak bych zhodnotila Fialův Rozstřel na iDnesu.
Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k plánu Evropské unie zřídit společný mezivládní zbrojní fond
O Skupině D jsem toho napsala již poměrně dost, a to včetně krytí machinací s diplomatickými pasy přímo z Hradu. Ale ono úplně stejně zajímavé je jejich krytí, nebo spíše pokrytí mediální.
V zápalu toho, jak tady chceme po Trumpově dlouhém nosu budovat tu evropskou armádu, jsem si vzpomněla na jeden starší článeček z října loňského roku.
Pokud nebudeme do posledního dechu a koruny ideálně na drony Skupině D podporovat Ukrajinu, hrozí nám Ondra Vetchý milionem frustrovaných ukrajinských mužů a kolapsem systému.
Státní zástupce umlčel Černochovou, aféra drony Nemesis se bude řešit soukromě.
Když jsem tu minule rozebírala dronovou kauzu od úplných základů, netušila jsem, že dnes se budu muset vyškrábat do pater nejvyšších. Až samotnému prezidentovi.
To, že se v naší armádě děje cosi podivného a nedobrého, je evidentní už nějaký ten čas. Ale že si tady náčelník Generálního štábu Řehka vede s využitím AČR svoji soukromou válku s Ruskem, to je tedy síla.
Reakce na svém veřejném facebookovém profilu na zprávu, že nové zimní čepice a tři druhy rukavic už jsou vydávány útvarům Armády ČR
Trumpova cla připraví Českou republiku až o 300 miliard ročně a 55 000 Čechů o práci. Pro představu na každou domácnost je to ročně zhruba 90 000.
Ať si myslí kdo chce co chce, se stal fenoménem a symbolem naděje. Oprávněně? V něčem určitě. V něčem budeme ale muset zatnout zuby mnohem více, než dosud.
Když nám „naplivají do ksichtu“ a my jen klopíme poníženě zrak. To co se stalo v Rumunsku je tak strašidelné, že se nebojím říct, že svět už nebude stejný. Rozhodně ne svět, ve kterém jsme si až doteď hráli na demokracii. Teď už si na nic nehrajeme.
Z České republiky opět odteklo na dividendách více než 300 miliard.
Zavíráme oči nad minulostí, selektivně si zase vybíráme z dějin jen to, co se hodí, co se nehodí manipulujeme nebo potlačujeme, zakazujeme. Vlastně tak nějak čekám na den, kdy se spálí první kniha.
Němci zkrátka neumějí dělat malé chyby. A my máme tu smůlu, že se zcela dobrovolně svezeme s nimi. Nebo spíž už se vezeme, i když to není ještě pořád tolik vidět.