Přemýšlím nad Evropskou Unií a snažím se identifikovat, co je jádrem jejího problému. Myslím, že to je totální ztráta zpětné vazby. Ve svém velikášství - byť za správným cílem -  zapomněla na reálný život a na to, jak byl vytvořen. Na základě chyb, pokusů a omylů, na základě variací a na základě odmítnutí těch, které nefungují....

Soudruzi v Bruselu si myslí, že se vše dá vymyslet a naplánovat. Omyl. Jediné, co se dá, je nastavit takové prostředí, aby když se udělá chyba (a to se udělá, to si pište, protože nikdo z nás není Bůh), aby ta chyba byla malá, lokální a tím pádem opravitelná. Aby ji bylo možno přežít. A pak také nastavit takové prostředí, aby se ty chyby nedaly dělat. A tím pádem aby se dala dobře a rychle najít jiná, lepší řešení. Což je přesný opak toho, co EU dělá.  

Už máme regulované sýry, splachování na záchodech a tvar banánů, ale ztrácí se představa o tom, jak to vlastně celé funguje. Jinými slovy, z EU se pomalu stává dinosaurus, určený k vyhynutí. Je ho škoda, ale jestli se nezadaptuje na život, tak z něj zbude tak akorát krásná fosilie... v případě EU, obávám se, že býložravá a tak, jako brontosaurus s jedním mozkem na zadku a druhým v hlavě, oba na nic.  

Nedá se nic dělat, bruseláčci, s vámi je možné udělat jen jedno: pořádně vám prohnat faldy... Rukávy mám na to vyhrnuté...

 

JUDr.Klára Samková, PhD. - lídr hnutí Úsvit pro volby do Europarlamentu