Právě on zdůraznil dlouhodobě špatný stav dnešního školství. S jeho hodnocením se dá určitě souhlasit. Ostatně odpovídají tomu i výsledky mezinárodních průzkumů, v nichž se naši žáci propadli za posledních 25 let téměř k onomu Nepálu, k němuž nás poněkud přihlouple a značně ideologicky v listopadu 89 přirovnal tehdejší prognostik Miloš Zeman. Co však ministr Chládek nezmínil, je podíl ČSSD na současném stavu. Bezmezná podpora gymnázií na úkor odborného a učňovského školství, honba za co nejvyšším počtem maturantů a vysokoškoláků bez ohledu na neodpovídající kvalitu, to byly některé z kroků dřívější ministryně Petry Buzkové (ČSSD), které k současnému stavu bezpochyby notnou dávkou přispěly.

Na druhou stranu je však třeba říci, že problém dlouholetého propadu je mnohem širší. Rozbití všeho, co funguje, s každým novým ministrem (od listopadu jich prošlo ministerstvem školství 17) střídání koncepcí - či spíše "nekoncepcí" - jak na běžícím pásu, podfinancování, rozvoj soukromého školství s preferencí módních oborů za účelem především zisku, úpadek morálky a kultury, převrácení hodnot doslova naruby za vydatné pomoci médií. Výsledkem je, mimo jiné, stav, kdy se hledají cesty, jak chránit učitele před agresivními žáky i rodiči. Sedmašedesát útoků v loňském roce, šestatřicet napadení učitele jen za 4 měsíce roku letošního. Téměř denně se pedagogové na základních školách setkávají s vulgárními nadávkami, zesměšňováním, nahráváním na mobil a následným zveřejněním na sociálních sítích. Z výroční zprávy České školní inspekce za minulý školní rok vyplývá, že k verbální agresi došlo na základních školách v 22,5 %, na školách středních v 29,7 %, fyzická agrese vůči učitelům 3 %.