Senátor Dušek: Energetická chudoba ohrozí čím dál více lidí

Vážený pane předsedající, paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Já si dovolím říct z pohledu člověka, který vystudoval teoretickou fyziku, a dokonce 14 dní měl možnost pracovat s cvičným, ale funkčním jaderným reaktorem, a později jsem také vystudoval astrofyziku, takže si myslím, že mám takový aspoň nějaký globální pohled na dění v přírodě. Dovolím si mít spíš takovou obecnou řeč, protože to, co tady skutečně projednáváme, o čem se bavíme, tak se týká vlastně všech materiálů, které jsme ve středu projednávali na výboru Evropské unie.

Odchod od fosilních paliv je samozřejmě správný a rozumný, stejně jako omezování produkce skleníkových plynů. Bezesporu se totiž jedná o zdroje, které přispívají ke klimatickým změnám, které jsou neblahé pro člověka a samozřejmě pro přírodu jako takovou. Fosilní paliva jsou navíc omezená a vrhají nás do závislosti na řekněme poněkud problematických státech.

Cíl máme tedy vlastně všichni stejný. Chceme chránit podobu evropské civilizace, naše rodiny, náš styl života, pokud možno, naši víru v budoucnost. A protože planeta je propojená jako celek v jeden systém, tak by tak měli postupovat i všechny ostatní státy světa a měli bychom takhle chránit celou lidskou civilizaci na celé planetě. Znovu opakuji, že cíl máme pravděpodobně všichni stejný. Podle mě se ale rozcházíme v názoru, jak tohoto cíle dosáhnout, jakou cestou se k tomu cíli dostat a také, jakou rychlostí tohoto cíle dosáhnout.

Osobně se domnívám, že bychom se ale měli vystříhat zbožných přání a nejít za fata morgánou, jak jsme čím dál víc svědky. Klíčem ke svobodě i prosperitě jednotlivých států a civilizací jsou výkonné, stabilní a předvídatelné zdroje energie. A není proto divu, že energetický sektor vždy byl – a v současné době je to víc než zřetelné – neslučitelným bojištěm, a to nejen politickým. Jsme svědky růstu celosvětové poptávky po energiích, přeplácení nabídek a jejich taktického přerozdělování těmi, kteří mají těch energií nadbytek. Je však iluzí věřit, že se staneme energeticky soběstačnými, když všude, kde to půjde, postavíme větrné elektrárny, na všech střechách, kde to je možné, upevníme solární panely, všechna údolí, kde to půjde, zalijeme vodou a veškerá pole osadíme plodinami na výrobu biopaliv.

Nestane se tak. Realitou naopak je, že pokud se zbavíme uhlí, a nebudeme kupovat ruský plyn, anebo americký plyn, který vzniká frakováním, tak se bez jiných elektrické energie dostaneme do velké krize. Anebo budeme závislí na někom jiné. Přechod na bezuhlíkovou a energeticky stabilní Evropu totiž podle mého názoru musí být založen skutečně na realitě. Nikoli na přáních, které mohou ve svém důsledku vést až ke zhroucení celé energetické soustavy nejen České republiky, ale Evropy jako takové.

Podle mého názoru, když budeme slepě následovat nařízení Evropské unie, musíme zcela jasně říct, že energetická chudoba v horizontu možná už jenom roku, ale zcela určitě jednoho desetiletí, ohrozí čím dál více lidí. Odhaduje se, že v České republice to může být až několik milionů našich spoluobčanů. A navrhovaný sociální fond, o kterém aktuálně diskutujeme, jim podle propočtů, které jsme se dozvěděli ve středu, přispěje sto korunami měsíčně na řešení jejich svízelné situace.

Jinak řečeno, bez pomoci státu nedosáhnou na teplo a elektrickou energii. A budou to miliony lidí. Aby se tak nestalo, rád bych se předkladatelů, ale ti tady samozřejmě nejsou, zeptal – a ty otázky byly svým způsobem zobecněny i v našich návrzích usnesení, jestli víme z pohledu přírodních zákonů, co s námi ty navrhované zásahy skutečně udělají? Jestli máme ošetřena všechna rizika, která tyto zásahy přinášejí. Jestli zvládneme již zmiňovanou sezónní spotřebu elektrické energie v průběhu roku, protože technické prostředky, které by umožnily, abychom v létě nasbíranou energii z obnovitelných zdrojů nějakým způsobem uskladnili na zimu, kdy v našich zeměpisných šířkách, také už to bylo řečeno, prudce klesá efektivita fotovoltaiky, tak takové technické prostředky prostě neexistují. A v dohledné době pravděpodobně ani existovat nebudou.

Jinak řečeno, v zimě bude prostě zima. A nebudeme ani svítit, nebude elektrická energie, když se touhle cestou vydáme. Také se chci zeptat, jak budeme řešit omezenou životnost solárních panelů a větrníků, jejichž životnost je odhadována na zhruba 20 let. To znamená, že každých 20 let budeme všechno předělávat?

Ptám se, jestli jsou nám známy a do celé výsledné ceny započítány všechny skutečné náklady na všechny zdroje energie? Tedy např. výroba klíčových komponent ve třetích zemích mimo EU, jejich údržba, následná ekologická likvidace. Jestli do toho započítáváme i náklady na rozvod elektrické energie nebo pokládání produktovodů po celé Evropě, nebo vlastně po celém světě.

Také bych se chtěl zeptat, jestli se dokážeme vyhnout deformaci trhu neekonomickými zásahy, jako je např. hrozící – a možná už i probíhající – spekulativní obchod s emisními povolenkami. Bude energie a teplo, nebo elektrická energie a teplo skutečně dostupná pro všechny naše spoluobčany? Nebo jen ti movitější si budou kupovat ekologické odpustky, jak jsme teď svědky čím dál častěji? Nevyměníme naším postojem jednu závislost za jinou?

Plyn bude v následujících desetiletích proudit z Ruska. A odhaduje se, že zhruba 50 % naší spotřeby energií bude zajišťována právě plynem z Ruska. Baterie a silné elektromagnety, které potřebují elektromobily, se dovážejí především z Číny. Třetina aktuálních elektrobaterií do elektromobilů se vyrábí čínskými společnostmi.

Znovu opakuji, že souhlasím s ústupem od používání fosilních paliv, tzn. plynu, uhlí, ropy. Ale myslím si, že za tímto cílem musíme jít po správné cestě. Ale ne šlápnout do prázdna, padat volným pádem a doufat, že to dobře dopadne. Ono to dobře nedopadne. Proklamace v nařízeních dle mého názoru, v těch nařízeních, která jsme projednávali, dle mého názoru realistická řešení nepřináší. Podle mě je jedinou možností v našich podmínkách, v podmínkách České republiky, riziko přechodu, rozumně diverzifikovat kvůli stabilitě, bezpečnosti a předvídatelnosti. Nemůžeme podle mě na nic čekat. Stejně jako při hledání řešení problémů, které nám přináší klimatická krize, nebo klimatické změny, tak vlastně také hledání řešení nadcházející energetické krize nesnese podle mého názoru odkladu. Naši energetickou koncepci musíme samozřejmě řešit v evropském kontextu, nicméně hlavní odpovědnost musí zůstat u nás doma. U nás samotných, musíme se začít sami měnit.

Měli bychom se samozřejmě zamyslet nad tím, jak moc jsme bohatí, rozmařilí a zpohodlnělí. Je ale přitom nad slunce jasné, že v našich podmínkách je jediným stabilním zdrojem elektrické energie ta, která se vyrábí v jaderných elektrárnách. Vítr, světlo, voda a biomasa budou jejím skvělým doplňkem, ale bez jaderné energetiky se neobejdeme. Naším úkolem zde v Senátu je proto prosazovat jádro jako zelenou energii. Úkolem nového ministra obchodu a průmyslu a jeho týmu musí být do několika měsíců předložit a začít realizovat na základě odborné a politické diskuse program – a snad i zákon o rozvoji naší energetické soustavy – ode dneška až do poloviny tohoto století. A možná spíš i za polovinu tohoto století.

Je přitom nezbytné, abychom využili vědeckotechnické bohatství, které jsme zdědili po předchozích generacích, které stavěly takovéhle zdroje. A zadat úkoly pro naši generaci, nikoli fantaskní úkoly pro generace budoucí. Změny v energetice jsou totiž úžasnou příležitostí pro české vědce a techniky k inovacím a novým revolučním technologiím. Proto znovu opakuji, podporuji přechod od fosilních zdrojů k energiím a ke zdrojům zeleným. Proto také podporuji snížení naší energetické závislosti. Proto podporuji úžasné vize Green Dealu, ale proto také podporuji realistická usnesení vycházející z výboru pro záležitosti Evropské unie. A jako astrofyzik nepochybuji, že se věci na naší planetě budou odehrávat podle přírodních zákonů, bez ohledu na to, co si zde dneska odhlasujeme. Děkuji. (Potlesk.)