Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové a kolegyně.

Tento zákon se připravoval velmi dlouho, byl hodně diskutován s různými odbornými asociacemi apod. A já osobně jsem se také snažil do toho nějakým způsobem částečně vstoupit. Jako dlouholetý starosta samozřejmě tu problematiku vnímám poměrně až na tělo. A ten zákon tak, jak nakonec dva nebo tři roky trvá, to znamená, než ho připravilo Ministerstvo financí v debatách v Ministerstvem pro místní rozvoj, tak pro mě jako dlouholetého starostu je to paskvil. Nejlepší by bylo – a možná ten návrh dám ke konci mého vystoupení – ten zákon zamítnout. Kdy by to zůstalo všechno postaru.

Paní ministryně tady říká, že se slučují dva poplatky. A to je poplatek lázeňský a rekreační a poplatek z ubytovací kapacity. Protože to musí platit ti návštěvníci. Ale ona to není pravda. Návštěvníci platí a mají povinnost platit pouze poplatek lázeňský a rekreační, ale z ubytovací kapacity nikoliv. Tam to platí ubytovatel. Paní ministryně říkala, že tady už nejde udělat paušál. Samozřejmě, že jde udělat. My jsme měli tehdy chybně jako město – a bylo to napadeno Ústavním soudem, protože nám Ministerstvo vnitra k Ústavnímu soudu dalo naši poplatkovou vyhlášku a doopravdy nám zamezili v rámci lázeňského a rekreačního poplatku vybírat paušál. Což jsme do té doby dělali, ono to trvalo několik let. Pak si toho všimly zejména krkonošské obce, ony to od nás okopírovaly.

Když se jich ptali úředníci Ministerstva vnitra, jak na to přišli, tak si vzali vyhlášku Božího Daru a dopadlo to tak, že Ministerstvo vnitra, protože ta byla nejdéle datovaná, nás dalo k Ústavnímu soudu a my jsme neuspěli. A oprávněně, musím říct. Tak jsme přemýšleli, dali hlavy dohromady, jak paušál vybírat dál, protože tam máme jistotu, že ty peníze do pokladny dostaneme. A nemusíme se starat o to, že kontrola má, že budeme chodit do ubytovacího zařízení, zjišťovat, zdali podnikatelé přiznávají, nepřiznávají apod. Neumíme to my a neumí to ani stát.