Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové.

Kolega Vilímec už některé věci v podstatě načal, které jsem chtěl říct. Nicméně se obávám transpozic všeobecně. Paradoxní je, že tady bylo i krásně řečeno panem senátorem Wagenknechtem, který se tím zabýval, že my transponovat ani nebudeme, pokud návrh zákona dnes schválíme.

A co mně vadí ještě o hodně víc, je to, že pořád nabývá různá kontrolní činnost. Mluvíme o tom, nebo vláda mluví o tom, že by ráda snížila počet úředníků cca o 10 %. Ale všechny tyto věci přinášejí další povinnosti, a to nejenom na obce, na samosprávy, ale samozřejmě i na vládní orgány. To znamená, že naopak bude zapotřebí víc lidí při dnešní úrovni digitalizace. Vzpomínám si, že jsme měli skoro nulovou v 90. letech, že první počítač jsem načerno nechal převézt pro radnici v nábytku jedné firmy, která vyvážela nábytek do ciziny, tak nazpátek mi přivezli počítač tehdy za 1 200 německých marek, které jsme vybrali na hřbitově na Božím Daru. Mám dojem, že to byla T602 nebo kolik. A na něm jsme začali pracovat.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera: Ještě, že to je promlčené, pane kolego.

Je to promlčené, ano. Ale my jsme to měli oficiální, protože na mě přišla kontrola ministerstva vnitra a se zlou se potázala, protože vše bylo v pořádku, každá západní valuta se tehdy zapisovala do sešítku a vybírali pokladničku dva zastupitelé a jeden občan, který se odchytl na ulici. Já bych se ale vrátil k tomuto tématu. V 90. letech jsme zjistili, že je dobré se sdružovat. Proto se zakládala sdružení obcí. Sdružení, protože se obce sdružovaly. Pak někdo chytrý přišel na to, že když se sdružují obce, a ono to není v zákoně o obcích, to bychom měli nějak uzákonit... To přece není možné, aby to fungovalo bez státní správy. Takže se vymyslel svazek obcí. Ale slovo svazek už není sdružování, to už vás svazuje.