Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře.

Ten zákon má ještě, aspoň v mé mysli, jeden neoficiální název. A to je zákon o systémovém dohánění elektronizace elektronizovaného zdravotnictví. On už tady mohl být dávno a je vidět, že informační virus některé věci urychlil. Já si vážím toho, že ten zákon vznikl a byl jsem velice proti tomu i na výboru, aby se snad třeba z vůle Lékařské komory nebo koho protahovalo a říkalo, že se to nestihne za pět let, ale za deset let, protože to už budou zase lítat úplně jiné drony a budeme zase o kus dál.

Jen bych chtěl ujistit, že jednotlivé úseky našich sedmi druhů zdravotnictví elektronizováno je. Už jsem tady několikrát říkal, že si nelze nechat vyšetřit ani moč, aniž byste hrubě sáhli do elektronických systémů.

Takže zdravotnictví v principu zdola elektronizováno je. Je vcelku zajímavé, že k tomu ještě musíme skladovat všechny ty papíry, protože utajit potom v elektronických sítích před hackery můžeme cokoliv. Hackeři mají zájem o jiné věci. Můžeme to utajit, ale to, že sestřička ve výtahu potom rozsype chorobopis a my to tam donášíme už, na toto jsou příklady ze života.

Takže já se ani tak nebojím utajování těch dat, protože když jsme ještě před pár lety zjišťovali, kolik za posledních čtyřicet let proběhlo zneužití medicínských dat, které by byly ve veřejnosti známy, tak až tak moc ne. Ono je to těžké. Např. u Žaloudíka lze říct, tak zneužívejte. Kdo chce vědět, jakou měl včera glykemii, tak samozřejmě nepůjde do centrálních registrů a na ministerstvo zdravotnictví, ale najde si to ve špitále přes někoho známého, protože je v nemocničním systému. A nemocniční systémy má každý špitál trošku jiné. Ty se nikdy nezesynchronizovaly.