Za „zahraničního agenta“ považuje každou osobu, právnickou i fyzickou, jednající z vůle zahraničních subjektů. Požaduje od nich, aby se jako takové registrovaly. A skládaly pravidelné detailní účty ze všeho, co v daném smyslu vykonávají, i z veškerých vlastních příjmů a vydání. Týká se to především těch, které vstupují do politiky či ovlivňují veřejné mínění. Z americké strany to vše spadá do kompetence úřadu s předlouhým názvem – FARA Registration Unit of the Counterintelligence and Export Section („counterintellligence“ znamená „kontrarozvědku“). Ten je součástí Divize státní bezpečnosti (National Security Division, NSD).

Tak jako vše v momentální vteřině dějin, jsou i tyto paragrafy hříčkou dvojího metru. Takže například televize Russia Today (RT), prorážející monopol amerických televizních korporací i anglicky, se jako „zahraniční agent“ registrovat musela. Zatímco třeba BBC, France 24 či Deutsche Welle k tomu americké úřady nenutí. Svůj zákon ve stylu FARA má naopak i Izrael. Už od roku 2016. Reagoval jím na masivní kampaň amerických „zahraničních agentů“, pokoušejících se zabránit znovuzvolení stávajícího premiéra. Rusko přijalo podobný zákon až skoro 80 let po Americe. Když se ukázalo, že na vměšování do ruských voleb přiteklo z USA na 900 miliónů dolarů. Nebyl to zdaleka první případ. O tom už z poloviny 90. let běžela americký celovečerní film i u nás. Je o pádu Jelcinových preferencí hluboko pod deset procent a zcela reálné šanci, že by prezidentské volby vyhrál komunistický kandidát. O komandu PR specialistů, vyslaných z USA to „smrtelné nebezpečí“ zvrátit – a jejich metodách, příčících se pravdě, morálce i elementární suverenitě Ruské federace.