Tak jako jako OKD – a spousta podobných darebáctví – už skončit nesmí. Švindl, tutlaný před veřejností, vytáhla před reflektory KSČM. Už parlamentním seminářem za účasti špičkových expertů loni na jaře. Petiční akcí, vedenou politicky rozkročeným výborem, jehož jsem zmocněncem. A tím víc pak seriálem protestů proti „Memorandu o porozumění“. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu J. Havlíček (ČSSD) je podepsal s australskou společností European Metals Holdings Ltd. (EMS). Míra, v níž Českou republiku zbavuje moci nad vlastními dary přírody, vzbudila bouřlivou reakci. Iniciátorem tlaku, vedoucího až k mimořádné schůzi PS PČR, jsme byli znovu my. Sněmovna uložila vládě „Memorandum“ vypovědět. Za nehorázný skandál je prohlásil i lídr ANO. Díky prostoru, jejž má v médiích, z toho vytěžil nejvíc i ve volbách.

Sobotkova vláda hodila mrtvého brouka. Babišův kabinet avizoval, že celou zhůvěřilost napraví. Teď je to však právě jeho ministr průmyslu a obchodu T. Hüner, kdo s EMS připravuje k „Memorandu“ i „dodatek“. Dokument, jenž měl být zneplatněn, tím získává další punc. Tím větší otazník vznáší tajnůstkářství kolem jeho „dodatku“. To málo, co o něm ministerstvo zveřejnilo, nasvědčuje spíš opaku cíle, který mu Poslanecká sněmovna uložila. Přesněji podezření, že naše země, jíž ona ložiska patří, bude jen „kapitálovým účastníkem“ cizího „projektu“. A nikoli tím, kdo o svých darech přírody rozhodne suverénně - a inkasuje tak i veškerý výnos z jejich těžby a využití.