Pro New York Times jsou těžké zbraně pro 5.000 amerických vojáků, přesouvané do několika pobaltských a východoevropských zemí, „významným příspěvkem k odstrašení Ruska od možné agrese v Evropě“. Buchanan ten blábol nebere. Slova generála Jurije Jakubova, že jde o „nejagresívnější krok Pentagonu od konce studené války“ – a „Rusko proto zvětší své síly a zdroje v západním operačním prostoru“ - vnímá jako výstrahu, míněnou smrtelně vážně.

„Pentagon a Kongres mají zřejmě za to, že Putin blufuje a tváří v tvář tvrdé pozici Spojených států stáhne chvost.“ Kongres tak dává „zelenou dodávkám zbraní Kyjevu, aby se Doněck a Luhansk pokusil vyrvat z rukou rebelů, kteří se trhli od Ukrajiny, a dobýt Krym.“

„Pokud Pentagon skutečně přesune živou sílu a těžké zbraně Spojených států do Polska a pobaltských zemí a Kyjevu dodá zbraně k útoku na východoukrajinské povstalce, je to cesta do americko-ruské konfrontace, jaká tu nebyla od časů studené války.“

Tím spíš si třeba ujasnit, dokud je čas, čím vším to hrozí

Za „kubánské raketové krize“ byl „tím, kdo vycouval, skutečně Chruščov“. Eisenhower však nehnul malíčkem proti „potlačení maďarské vzpoury“, Kennedy „spolkl i Berlínskou zeď“, Johnson zásah proti „Pražskému jaru“ a „jen verbálně, a ne vojensky“ reagoval i Reagan na „potlačení Solidarity“.