Podzemní zdroj pitné vody řeší zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon). V minulosti bylo podáno několik pozměňovacích návrhů tohoto zákona tak, aby obce, na jejichž katastrálním území jsou využívány zdroje podzemních vod jako zdroje pitné vody, byly určitým způsobem „odškodněny“ za omezení, která ochrana a čerpání podzemní vody jako pitné vody přináší. Poslední změna zákona byla provedena již v roce 2008. Ovšem i po této novelizaci vodního zákona zůstaly obce opět stranou oprávněného zájmu. Příjem z poplatků za podzemní pitnou vodu z našich katastrů si rovným dílem dělí Státní fond životního prostředí a příslušné kraje.Současná podoba zákona neřeší spravedlivě stav, kdy z poplatku za odběr podzemní vody plyne jeho část pouze do rozpočtu příslušného kraje a žádná část do rozpočtu obce, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje. Přitom právě dotčené obce jsou touto skutečností omezeny ve svém hospodaření a rozvoji, a proto by měly být příjemcem části poplatků – podobně, jako je tomu u poplatků a úhrad plynoucích obcím z horního zákona a zákona o odpadech.
Obce, na jejichž katastrálním území dochází k ukládání odpadů na skládku nebo se provádí dobývání nerostů, jsou zvýhodněny oproti obcím, na jejichž katastrálním území dochází k odběrům podzemní, pitné vody. A to rozhodně není v pořádku.
Proto navrhujeme změnit stávající znění § 88, odst. 15 vodního zákona tak, aby část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 15 % byla příjmem rozpočtu obce, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, 15 % z poplatků za odběr podzemní vody by tvořilo příjem rozpočtu kraje a zbylých 70 % by tvořilo příjem Státního fondu životního prostředí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Adámek