Občané jistě zváží svou volbu, tedy, komu dají svou důvěru a svěří mu odpovědnost za chod a správu země. Bylo by jistě žádoucí, aby byla učiněna také zákonná (ústavní) opatření, která by zabránila stále možné „uzurpaci“ či svévolně účelovému využívání některých mocenských mechanismů, jakoukoli mocenskou složkou u nás, včetně prezidenta.

Přímá volba, resp. mechanismus přímé volby by totiž neměl být o libovůli, ale také o určité myšlenkové, kulturní a politické vyspělosti, a měl by působit tzv. shora i zdola. Pokud si totiž mocenský aparát na kterékoli úrovni usmyslí, že dá průchod svým ambicím, kdy se mu to zachce, bez garance kvalitativního posunu, ale jen na základě celkově nedobrého stavu ve společnosti a upadajícího povědomí občanů o správě věcí veřejných, není to dobrý signál především pro další vývoj společnosti. S ohledem na dosud zveřejněná zamýšlená jména lídrů a předních míst kandidátek jednotlivých stran vzniká totiž otázka: jak mohou současný stav zlepšovat lidé, kteří na něj v 90. letech 20. století svým politickým konáním založili, tedy umožnili rozrůst se klientelismu, korupci, politické nekompetentnosti a až právnímu nihilismu? Jak mohou nastavit parametry potřebných a očekávaných a žádoucích změn ti, co ve vrcholové politice působí několik volebních období, nebo dokonce v exekutivních funkcích a za několik různých politických subjektů? To jen stručně.

Jako změnu přístupů bychom uvítali, aby skutečně intenzitou „zdola“ došlo k personálním a programovým změnám stran, které se tomu zatím napříč politickým spektrem všemožně brání. A určitě bychom podporovali další občanské aktivity a iniciativy, které by dokázaly vygenerovat široké společenské hnutí, které by se dokázalo opřít o kooperaci občanů napříč odbornostmi a zájmy, s cílem prosadit skutečně participativní a samosprávné prvky účastí na organizaci a řízení od těch nejnižších společenských a politických pater.