V záplavách zbytečných slov o tom, co by mělo být, kdyby, považuji přístup prezidenta za hodný pozornosti. Poměrně dost lidí možná Miloše Zemana v oblibě nemá, ale bylo by dobré sledovat jeho výkony bez předpojatosti. Protože to byl on, kdo si sednul s rumunským ministrem energetiky a vysvětlil mu postoj českého státu k problémům, které má v této zemi ČEZ po znejistění investic do větrných parků. Dal tak významný signál a definoval postoj českého státu, který chce rozumné a nekonfliktní řešení přijatelné pro obě strany.

Byl to zase Miloš Zeman, kdo přiznal, že Česká republika vztahy s Rumunskem zanedbávala, byl to on, kdo se zúčastnil společného podnikatelského fóra a podpořil více než šest stovek českých firem, které v Rumunsku působí. To je ekonomická diplomacie, které se mnozí smáli a smějí, ale která má na konci pozitivní výsledky – vyšší obchodní výměnu, lepší vztahy, vzájemnou důvěru. A v případě potíží nějaké firmy na té nebo oné straně vytváří prostor pro jednání a řešení situace.